Úvodní  >  Štítky  >  Štítek záření

Štítek: záření

APOD Perijove 11: Průlet kolem Jupiteru

Přichází Jupiter. Kosmická sonda NASA Juno pokračuje ve své vysoce protáhlé dráze kolem největší planety naší Sluneční soustavy. Video pochází z perijove 11 z počátku roku 2018, kdy Juno pojedenácté prolétla v blízkosti Jupiteru od svého příletu v polovině roku 2016. Toto časosběrné, barevně...

APOD Želvuška v mechu

Je to mimozemšťan? Pravděpodobně ne, ale ze všech živočichů na Zemi by želvuška mohla být nejlepším kandidátem. To proto, že želvušky jsou známé tím, že jsou schopné vydržet desítky let bez jídla a vody, přežít teploty od téměř absolutní nuly až vysoko nad teplotu varu vody, přežít tlak od téměř...

APOD Advanced LIGO: Vylepšené detektory gravitačních vln

Urychlete náboj a dostanete elektromagnetické záření: světlo. Urychlete jakoukoliv hmotu a dostanete gravitační záření. Světlo vidíte vždycky, ale potvrzená přímá detekce gravitačního záření doposud uniká. Když se gravitační vlny pohltí, tak vytvářejí nepatrné symetrické chvění,...

APOD Perijove 11: Průlet kolem Jupiteru

Přichází Jupiter. Kosmická sonda NASA Juno pokračuje ve své vysoce protáhlé dráze kolem největší planety naší Sluneční soustavy. Video pochází z perijove 11 z počátku roku 2018, kdy Juno pojedenácté prolétla v blízkosti Jupiteru od svého příletu v polovině roku 2016. Toto časosběrné, barevně...

APOD Želvuška v mechu

Je to mimozemšťan? Pravděpodobně ne, ale ze všech živočichů na Zemi by želvuška mohla být nejlepším kandidátem. To proto, že želvušky jsou známé tím, že jsou schopné vydržet desítky let bez jídla a vody, přežít teploty od téměř absolutní nuly až vysoko nad teplotu varu vody, přežít tlak od téměř...

APOD Advanced LIGO: Vylepšené detektory gravitačních vln

Urychlete náboj a dostanete elektromagnetické záření: světlo. Urychlete jakoukoliv hmotu a dostanete gravitační záření. Světlo vidíte vždycky, ale potvrzená přímá detekce gravitačního záření doposud uniká. Když se gravitační vlny pohltí, tak vytvářejí nepatrné symetrické chvění,...



39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »