logo ČAS

Česká astronomická společnost

Registrace k odběru novinek
Domů ČAS Články Akce Obloha Download Rady Media Kontakt

Soutěže 2012
Soutěž Sviťme si na cestu... ne na hvězdy 2011 Soutěž o nejlepší vtip o konci světa 2012

« únor 2012 »
  Po Út St Čt So Ne
05     1 2 3 4 5
6 6 7 8 9 10 11 12
7 13 14 15 16 17 18 19
8 20 21 22 23 24 25 26
9 27 28 29        
O gravitačním a tíhovém poli - díl třetí 2010.08.12 14:00

Příklad vlivu ekvipotenciálních ploch: přetok hmoty z hvězdy na hvězdu. V druhém díle tohoto seriálu byla řeč o intenzitě gravitačního pole. Vysvětlili jsme si pojmy jako centrální a homogenní pole, intenzita pole na povrchu tuhé homogenní kouli, intenzita uvnitř kulového pláště i homogenní koule. Ve třetím díle se podíváme na potenciál gravitačního pole (a jeho alternativy) a odvodíme si vztah mezi intenzitou gravitačního pole a jeho potenciálem.

Potenciální energie v centrálním poli:

Při přemisťování tělesa o hmotnosti m2 v poli (pevného vůči souřadné soustavě) tělesa o hmotnost m1 se koná práce. Ta se mění v potenciální energii podle vztahu

Ep1 = W + Ep2

Poněvadž síla působící na přemisťované těleso se mění s polohou, je nutno práci počítat integrací. Z dalších úvah vyplyne, že potenciální energie v grav. poli je určena vztahem

Ep = -κ[(m1m2)/r].

neboť je dohodou stanoveno, že při nekonečné vzdálenosti těles je potenciální energie soustavy nulová.

Potenciál centrálního pole:

Potenciál centrálního pole Při dané hmotnosti tělesa m1 je potenciální energie závislá také na hmotnosti m2. Poněvadž je také funkcí vzdálenosti, nabízí se možnost popisu gravitačního pole pomocí potenciální energie, vztáhneme-li ji na jednotkovou hmotnost. Tím obdržíme veličinu gravitační potenciál , definovanou vztahem

Φg = Ep/m2 = -κ(m/r),

upustíme-li od indexování; m je hmotnost tělesa, vytvářejícího pole.

Uvnitř duté koule je gravitační potenciál stálý, ne však uvnitř plné koule. Závislost na vzdálenosti je uvedena v grafu. Na vodorovné ose je vzdálenost od středu koule v násobcích jejího poloměru, na svislé ose potenciál v násobcích potenciálu na povrchu koule. V intervalu ‹0; R› je grafem parabola, pro rR je grafem hyperbola.

Ekvipotenciální hladina:

V prostoru kolem tělesa vytvářejícího pole existují množiny bodů se stejným potenciálem. Nazývají se ekvipotenciálními hladinami (tj. hladinami stálého potenciálu). V poli tvořeném koulí jsou těmito hladinami soustředné kulové plochy. V homogenním poli to jsou rovnoběžné roviny.

Vztah mezi intenzitou a potenciálem:

Mezi intenzitou pole a potenciálem pole platí důležitý vztah, vyjádřený tvrzením, že intenzita je rovna záporně vzatému potenciálnímu spádu. Znamená to, že v daném místě pole má intenzita směr, ve kterém se potenciál s polohou snižuje "nejrychleji". Lze to vyjádřit rovnicí

K = -gradφg.

Symbol grad se čte gradient, jehož složkami jsou derivace potenciálu (v tomto případě) podle souřadnic x, y, z. Vektor K má v každém bodě hladiny směr normály hladiny (lidově řečeno, je na hladinu "kolmý").

Reference:
[1] Internet, www. Wikipedia.org
[2] Kleczek J., Švestka Z., Astronomický a astronautický slovník (Orbis, Praha 1963)
[3] Železný V., Návraty první dámy (Panorama, Praha, 1986)

  Šulc Miroslav   Zobrazeno: 4045x   Tisk