Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Ohlédnutí za legendárními expedicemi (9. díl)

Ohlédnutí za legendárními expedicemi (9. díl)

Bezovec 1964. Autor: Archiv J. Mikuška.
Bezovec 1964.
Autor: Archiv J. Mikuška.
Jak se ukázalo v minulých letech, volba pozorovacího stanoviště expedice v Povážském Inovci byla šťastná. Proto i v roce 1963 zorganizovala Československá astronomická společnost 8. celostátní expedici (14. dle BD) na Bezovci ve dnech 14. - 28. září (!), se základnou nikoliv v hotelu, nýbrž v rekreačním středisku Slovakofarmy Hlohovec. Programem expedice bylo pozorování různými přístroji a pozorování přes barevné filtry v systému BVR. Druhý z programů určil název expedice: COLOREX 63. Garanty programů byli L. Kohoutek a J. Grygar.

Expedice jsem se opět nemohl zúčastnit - tak jako v předchozím roce to zavinila armáda, která mě povolala do presenční služby v Trenčíně (rok předtím jsem byl na vojenském cvičení v rámci VŠ). Zprávu o průběhu expedice mi poskytl její brněnský účastník Karel Šafařík, a to až se snad dvouletým zpožděním, takže o jejím průběhu po společenské stránce nemohu mnoho napsat. Odborná sdělení jsem čerpal ze závěrečné zprávy.

Bezovec 1964. Autor: Archiv J. Mikuška.
Bezovec 1964.
Autor: Archiv J. Mikuška.
Z Brna se zúčastnilo 8 pozorovatelů, pod vedením předsedy MS OLH Petra Brlky (tentokrát se jeho účast podařilo prosadit, když se v r. 1962 ukázalo, že brněnská MS má kvalitní pozorovatele). Tito vyrazili na expedici 14. září. Dobu čekání na autobus v Piešťanech krátili koupáním a hrou na varhany v evangelickém kostele, provozovanou Vojtěchem Kyasem. Následující den se zúčastnili měření spektrální citlivosti očí prováděném Jindřichem Slimáčkem (jako student farmacie měl k fyziologii ze všech účastníků nejblíže).

Bezovec 1964. Autor: Archiv J. Mikuška.
Bezovec 1964.
Autor: Archiv J. Mikuška.
Vzhledem k výbornému počasí bylo hlavním druhem činnosti přepisování protokolů. Hlavními zdroji zábavy byly výlety, organizované J. Slimáčkem, badminton, lepení modelů letadel (rozpracované modely byly nalezeny v pionýrské klubovně).

Ze závěrečné zprávy o expedici byly získány následující poznatky: Expedice se zúčastnilo 40 pozorovatelů a příslušníků „pomocných služeb“ z celkem 11 obcí. Jak zmíněno, hlavním programem bylo teleskopické pozorování přes filtry RG1 a BG3, vedlejším pozorování různými přístroji a pozorování vizuální. Během 10 nocí bylo pozorováno po dobu 46 h 46 minut a zaznamenáno 7370 meteorů. Avšak za úhrnnou pozorovací dobu 278 h 26 minut (míněny „člověkohodiny“) bylo získáno přes filtr RG1 jen 24 (!) pozorování meteorů a přes filtr BG3 během 268 h 50 min. 1214 pozorování. Nepatrný počet pozorování v červené barvě byl zapříčiněn tím, že filtr RG1 snižoval meznou hvězdnou velikost minimálně o 4 magnitudy (pokud si dobře vzpomínám ze zkušenosti z brněnských zkušebních pozorování z 1. poloviny roku 1963). Bylo to ovšem individuální (z brněnských pozorovatelů prokázala nejlepší citlivost očí Eleonora Schmidtová).

Bezovec 1964. Autor: Archiv J. Mikuška.
Bezovec 1964.
Autor: Archiv J. Mikuška.
Vzhledem k nepatrnému počtu pozorování v červeném světle nemohly být barevné indexy meteorů (snad kromě indexu  B-V) věrohodně zjištěny. Materiál expedice byl zpracován proto jen částečně a byl ovšem publikován.

V roce 1964 byla uspořádána 9. celostátní meteorická expedice PRAVEX 64 (PRAVděpodobnostní  EXpedice), 15. dle BD. Konala se opět v září od 2. do 16. Ani na této expedici jsem nemohl být přítomen, jsa zaměstnán jako učitel v Ostravě, zprávu o jejím průběhu mi opět dodal K. Šafařík. Programem expedice byla teleskopická pozorování oblasti severního světového pólu 4 skupinami vybavenými dalekohledy 10x80 a 25x100. Vedoucím programu byl Zdeněk Kvíz, garantem akce byla asi ČAS a Slovakofarma Hlohovec.

Bezovec 1964. Autor: Archiv J. Mikuška.
Bezovec 1964.
Autor: Archiv J. Mikuška.
Zde je potřeba vysvětlení: Z. Kvíz dlouhodobě prosazoval zpracování metodou nezávislého počítání (jinde se to dělalo také, ale jinak). Potíž byla v tom, že napozorovaný materiál se zatvrzele odmítal podrobit zákonům matematické statistiky. Důvod není dodnes přesně znám, určitě se na tom podílely nereálné vjemy, námi nazývané „duchy“ (fyziologové tomu říkají fosfény, psychologové pro to mají označení FA - false alarm). Dalším rušivým vlivem, podle V. Znojila, byl rozptyl v nastavení zorných polí; já vidím příčinu m.j.v tom, že jeden podnět (krátkodobý, rychle se pohybující zdroj světla) vyvolává v různých zrakových orgánech různou odezvu. Na tomto místě to nelze podrobněji rozebírat. Fakt je, že to Z. Kvízovi dělalo velké starosti, a proto zdokonaloval pozorovací metodiku. V. Znojil zase hledal hlubokomyslná zdůvodnění pomocí vyšší matematiky.

Bezovec 1964. Autor: Archiv J. Mikuška.
Bezovec 1964.
Autor: Archiv J. Mikuška.
Expedice se opět konala na Bezovci v rekreačním středisku Slovakofarmy Hlohovec.

Během expedice ve volném čase byly podnikány výlety, zejména na blízkou zříceninu Tematín. Pozorovatelé také vyrobili z dýně meteorického ducha „Zazela“.

Pro zahřátí se při nočním pozorování byla vymyšlena hra „na molekuly“ čili „Brownův pohyb“. K. Šafařík ji charakterizoval obratem: „strč do druhého, jak můžeš, sám se snaž nespadnout“. Zvlášť zajímavé bylo, když se tato hra hrála v běhu, název „Brownův pohyb“ ji vystihoval dosti přesně.

V závěru expedice složili Jiří Grygar a Zdeněk Mikulášek „operu“ Zazel a tingltangl s texty na melodie Suchého a Šlitra a j., také však na melodie klasické (např. Musorgského). (Poznamenávám, že oba skladatelé byli hudebně i literárně nadaní, Z. Mikulášek byl aktivní amatérský klarinetista.)

Ze závěrečné zprávy ČAS vyplývá, že expedice se zúčastnilo 46 pozorovatelů, průměrný stav byl ale jen 40 v důsledku opožděných příjezdů a předčasných odjezdů. Ze 12 možných nocí bylo pozorováno v 10 nocích, rušených ale oblačností. Byly získány údaje o cca 7500 meteorech (celkově 14414 pozorování).

Z Brna se zúčastnilo 8 pozorovatelů, největší aktivitu zaznamenal Vladimír Znojil (35 hodin), který byl tehdy již rok zaměstnancem brněnské hvězdárny. Mezi pozorovateli však byly velké rozdíly v době činnosti, které si neumím vysvětlit.

Z. Kvíz podrobil výsledky pozorování hluboké analýze, aniž se však pokusil získat „astronomické“ výsledky (práci ovšem publikoval). Pozorování jsem zpracoval zcela jiným postupem v r. 1982 a publikoval v Kosmických rozhledech.

Všechny díly:




Seriál

  1. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (1. díl)
  2. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (2. díl)
  3. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (3. díl)
  4. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (4. díl)
  5. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (5. díl)
  6. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (6. díl)
  7. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (7. díl)
  8. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (8. díl)
  9. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (9. díl)
  10. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (10. díl)
  11. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (11. díl)
  12. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (12. díl)
  13. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (13. díl)
  14. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (14. díl)
  15. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (15. díl)
  16. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (16. díl)
  17. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (17. díl)
  18. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (18. díl)
  19. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (19. díl)
  20. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (20. díl)
  21. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (21. díl)
  22. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (22. díl)
  23. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (23. díl)
  24. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (24., závěrečný, díl)
  25. Ještě o krmítku...


O autorovi

Miroslav Šulc

Miroslav Šulc

Narozen 1941, v roce 1963 promoval na přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně (dříve a nyní Masarykova univerzita) v oboru matematika-fyzika (s titulem promovaný fyzik-učitel). Od té doby zaměstnán jako učitel na střední škole. Od r. 1954 do r. 1986 externí spolupracovník brněnské hvězdárny. Od r. 1959 člen České astronomické společnosti. Od r. 1996 hospodář výboru SMPH. Od r. 2006 v definitivním důchodu.

Štítky: Zdeněk Kvíz, Jiří Grygar, Meteorické expedice


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »