Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  14. leden 2002

Astronomický snímek dne (APOD) - 14. leden 2002

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Sluneční halo za zimního slunovratu

Uznání a copyright: Philip Appleton (SIRTF Science Center), Caltech

Někdy to vypadá, jako když se na Slunce díváme přes velkou čočku. Ovšem v případě nahoře jde ve skutečnosti o milióny čoček: o ledové krystaly. Když v horní atmosféře mrzne voda, tak mohou vznikat malé, ploché, šestistranné ledové krystaly. Jak se tyto krystaly snáší k zemi, tak většinu času stráví naplocho, rovnoběžně se zemí. Kolem východu nebo západu může pozorovatel procházet stejnou rovinou, stejně jako spousta padajících ledových krystalků. Při tomto postavení může každý krystal působit jako miniaturní čočka, ohýbat sluneční světlo do našeho pohledu a vytvářet úkaz jako jsou parhelia, což je technický výraz pro falešná slunce [anglicky sundogs, sluneční psi]. Snímek nahoře byl pořízen ráno při zimním slunovratu 2000 nedaleko Ames, Iowa, USA. Ve středu snímku je vidět Slunce, zatímco jak nalevo, tak napravo nápadně svítí dvě jasná falešná slunce. Za domy a stromy v sousedství je také vidět 22 stupňové halo, tři sluneční pilíře a horní tečnu oblouku, to všechno způsobené odrazem slunečního světla od atmosférických ledových krystalů.

Štítky: Sun halo, Winter solstice


42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »