Thackerayovy globule

Uznání a copyright: T. Rector (U. Alaska Anchorage), & N.S. van der Bliek (NOAO/AURA/NSF)

Toto jsou ti největší prachoví zajíčci, které můžete najít pod postelí. Neprůhledná mračna mezihvězdného prachu a plynu v poli bohatém na hvězdy a zářící vodík jsou tak velká, že by z nich mohly vznikat hvězdy. Jejich domov se nazývá IC 2944, jasná hvězdná porodnice vzdálená asi 5900 světelných let v souhvězdí Kentaura (Centaurus). Největší z těchto tmavých globulí poprvé spatřil jihoafrický astronom A. D. Thackeray v roce 1950 a nejspíše se jedná o dvě různá, ale překrývající se mračna, každé větší než jeden světelný rok. Barevný snímek nahoře spolu s dalšími údaji ze 4m dalkeohledu Blanco na Cerro Tololo v Chile ukazuje, že Thackerayovy globule jsou rozlánamé a vřou pod intenzivním ultrafialovým světlem z mladých horkých hvězd, které už tak dodávají energii a zahřívají jasnou emisní mlhovinu. O těchto i dalších podobných tmavých globulích je známo, že se váží s hvězdotvornými oblastmi a nakonec se ve svém nepřátelském prostředí rozplynou jako kosmické hrudky másla na horké pánvi.