Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  06. březen 2016

Astronomický snímek dne (APOD) - 06. březen 2016

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Sluneční protuberance z SDO

Uznání videa: NASA/Goddard/SDO AIA Team

Jeden z nejúžasnějších pohledů je ten na sluneční protuberanci. Sluneční družice NASA SDO (Solar Dynamic Observatory) zachytila v roce 2011 působivě velkou protuberanci, která vytryskla z jeho povrchu. Tento dramatický výbuch je zachycen v ultrafialovém světle na zrychleném videu nahoře, které pokrývá 90 minut a kde každé políčko bylo pořízeno co 24 sekund. Měřítko protuberance je obrovské, je to celá Země, která by se snadno vešla do plápolající záclony horkého plynu. Sluneční protuberance je usměrňována a někdy udržována nad slunečním povrchem slunečním magnetickým polem. Klidná protuberance typicky trvá asi měsíc a může propuknout do koronálního výronu hmoty CME (Coronal Mass Ejection), přičemž se do Sluneční soustavy vyvrhuje žhavý plyn. Energetický mechanismus, který sluneční protuberance vytváří, je stále předmětem výzkumu. Jak Slunce prochází slunečním maximem, tak sluneční aktivita jako jsou eruptivní protuberance bude za několik let méně častá.

Štítky: Slunce, Solar prominence, Eruptivní protuberance, Video


42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »