Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  24. únor 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 24. únor 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Rozpínající se echa Supernovy 1987A

Uznání a copyright videa: David Malin, AAT

Dokážete najít supernovu 1987A? Není to tak těžké, objevila se ve středu rozpínajícího se býčího oka. I když byl tento hvězdný výbuch poprvé spatřen v roce 1987, tak světlo z SN 1987A nadále postupně osvěcovalo shluky mezihvězdného prachu a odrazy z nich k nám dospěly až o mnoho let později. Na časosběrné sekvenci zaznamenané mezi lety 1988 a 1992 dalekohledem AAT (Anglo Australian Telescope) v Austrálii je vidět, jak se světelná echa pohybují ven z polohy supernovy. Tyto obrazy byly vytvořeny ze snímků LMC s echem odečtením snímku LMC pořízeného před tím, než tam dosáhlo světlo supernovy. Další výrazné sekvence světelného echa pocházejí z monitorovacích projektů oblohy EROS2 a SuperMACHO. Studium rozpínajících se prstenců světelného echa kolem dalších supernov umožnilo přesnější určení jejich polohy, data a symetrie těchto obrovkých explozí. Včera bylo 32. výročí SN 1987A, poslední supernovy zaznamenané v nebo blízko naší Galaxie Mléčné dráhy a poslední, která byla vidět pouhým okem.

Otevřená věda: Prohlédněte si 1800+ souborů Astrofyzikální knihovny zdrojových kódů

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Bullseye_(target)
  2. STScI.edu: All about SN 1987A by investigating astronomer Dr. Nino Panagia
  3. APOD: 2003-07-06 Fraktální mezihvězdný prach zblízka
  4. AAO.gov.au: The Anglo-Australian Telescope
  5. Wikipedia: Australia
  6. CalTech.edu: Illustration of a Light Echo
  7. NASA: Supernova
  8. Wikipedia: Light_echo
  9. In2p3.fr: EROS2 : Light Echoes from SN1987a
  10. APOD: 2006-01-25 Rozpínající se světelná echa SN 1987A
  11. arXiv.org: Echoes from Ancient Supernovae in the Large Magellanic Cloud
  12. arXiv.org: Lights Illuminate Surfaces Superluminally
  13. Harvard.edu: Asymmetry in the Outburst of SN 1987A Detected Using Light Echo Spectroscopy
  14. Wikipedia: SN_1987A
  15. NASA: The Milky Way Galaxy

Štítky: Spirální galaxie, NGC 2903, Kometa Iwamoto


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »