Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  25. únor 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 25. únor 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Blýskání červených skřítků nad Kununurrou

Uznání a copyright: Ben Broady

Co jsou zač ty červené proužky na obloze? Je to vzácný druh blesků, který byl potvrzen teprve před asi 30 lety: červení skřítci. Nedávný výzkum ukázal, že po silném pozitivním úderu blesku z mraků do země mohou začít červení skřítci jako stometrové balóny ionizovaného vzduchu, které z výšky asi 80 km vystřelují dolů rychlostí 10 procent rychlosti světla a rychle je následuje skupina vzhůru proudících ionizovaných balónů. Snímek byl pořízen před více než týdnem z Kununurry v Západní Austrálii a jsou na něm zachyceni červení skřítci během časosběrné snímkovací sekvence blýskání vzdálené bouřky. V popředí jsou zelené stromy, na obzoru tmavé hory, nad vzdálenou krajinou se vznáší zlověstné bouřkové mraky, a červení skřítci jsou až ve velké dálce, ale před hvězdami. Červení skřítci trvají jen zlomek sekundy a nejlépe jsou vidět ze strany nad silnou bouřkou.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Red_sprite
  2. APOD: 2012-07-23 Blesk zachycený rychlostí 7207 snímků za sekundu
  3. APOD: 2012-08-29 Tmavá Země s červeným sprajtem
  4. Wikipedia: Ionized-air_glow
  5. NASA: Speed of light
  6. Youtube.com: Sprites and Sprite Halos imaged at 1000 fps
  7. Facebook: @BenBroady: Sprites
  8. Wikipedia: Kununurra,_Western_Australia
  9. Wikipedia: Western_Australia
  10. APOD: 2010-08-21 Smršť Perseid
  11. AreaVoices.com: AstroBob: How To See Elusive Red Sprites On Thundery Nights
  12. WashingtonPost.com: Red sprites, blue jets, and elves What are these mysterious, elusive phenomena?
  13. APOD: 2014-10-13 Záblesk sprajtu zpomaleně
  14. APOD: 2013-05-05 Bouřkový mrak supercela nad Montanou

Štítky: Australia, Skřítci, Blesk


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »