Někdy se blesky objevují v blízkosti vesmíru. Jedním z takových blesků je rudý skřítek, který byl fotografován a studován pouze na Zemi teprve v posledních více než 25 letech. Původ všech typů blesků zůstává tématem výzkumu a vědci se stále snaží zjistit, proč rudý skřítek vůbec...
Co jsou to ty červené chomáče na obloze? Jedná se o vzácnou formu blesku potvrzenou teprve před asi 35 lety: rudí skřítci. Výzkum ukázal, že po silném záblesku z pozitivního mračna k zemi mohou z výšek asi 80 km směrem dolů 10% rychlosti světla vystartovat rudí skřítci, asi 100metrové...
Byla to neobvyklá obloha. Nebyla neobvyklá kvůli centrálnímu pásu Galaxie Mléčné dráhy, který je vidět na snímku vlevo. Pod tmavou oblohou je většinou část Mléčné dráhy vidět. Nebyla neobvyklá ani kvůli viditelnému jasnému meteoru, který je vidět vpravo nahoře. Na mnoha snímcích pořízených z...
Co způsobuje blýskání skřítků? Tajemné záblesky světla na obloze, které na okamžik připomínají obří medúzy, byly zaznamenávány už přes 30 let, ale kromě obecné souvislosti pozitivního blýskání z mračna k zemi, zůstává jejich podstata neznámá. V některých bouřkách jsou, ale ve většině...
Co jsou zač ty červené proužky na obloze? Je to vzácný druh blesků, který byl potvrzen teprve před asi 30 lety: červení skřítci. Nedávný výzkum ukázal, že po silném pozitivním úderu blesku z mraků do země mohou začít červení skřítci jako stometrové balóny ionizovaného vzduchu, které z výšky...
Co jsou to ty červené čáry na obloze? Při fotografování nečekané polární záře nad vzdálenou bouří nastalo něco mimořádného: červení skřítci. Tento krátký jev vzácně fotografovaného blesku ve velkých výškách byl tak jasný, že ho vidělo nezávisle několik lidí. Tito skřítci na snímku...
Tento dramatický, křiklavě vybarvěný snímek pořídila nízkosvětelná kamera 7.června 2001. Ukazuje něco, co se zdá být "hořícím stromem" nad universitním kampusem National Cheng Kung University v městě Tainan na Taiwanu, ale hořící strom je ve skutečnosti letící červený přízrak 300 kilometrů...
Někdy se v blízkém vesmíru objeví i blýskání. Jeden takový typ blesků je nedávno dokumentované červený duchový blesk, který byl vyfotografován a studován jen na Zemi několik málo minulých let. Původ všech typů blesků zůstává neznámý a vědci zkouší příjít na to proč se vůbec vyskytuje červený...
Někdy se blesky objevují v blízkosti vesmíru. Jedním z takových blesků je rudý skřítek, který byl fotografován a studován pouze na Zemi teprve v posledních více než 25 letech. Původ všech typů blesků zůstává tématem výzkumu a vědci se stále snaží zjistit, proč rudý skřítek vůbec...
Co jsou to ty červené chomáče na obloze? Jedná se o vzácnou formu blesku potvrzenou teprve před asi 35 lety: rudí skřítci. Výzkum ukázal, že po silném záblesku z pozitivního mračna k zemi mohou z výšek asi 80 km směrem dolů 10% rychlosti světla vystartovat rudí skřítci, asi 100metrové...
Byla to neobvyklá obloha. Nebyla neobvyklá kvůli centrálnímu pásu Galaxie Mléčné dráhy, který je vidět na snímku vlevo. Pod tmavou oblohou je většinou část Mléčné dráhy vidět. Nebyla neobvyklá ani kvůli viditelnému jasnému meteoru, který je vidět vpravo nahoře. Na mnoha snímcích pořízených z...
Co způsobuje blýskání skřítků? Tajemné záblesky světla na obloze, které na okamžik připomínají obří medúzy, byly zaznamenávány už přes 30 let, ale kromě obecné souvislosti pozitivního blýskání z mračna k zemi, zůstává jejich podstata neznámá. V některých bouřkách jsou, ale ve většině...
Co jsou zač ty červené proužky na obloze? Je to vzácný druh blesků, který byl potvrzen teprve před asi 30 lety: červení skřítci. Nedávný výzkum ukázal, že po silném pozitivním úderu blesku z mraků do země mohou začít červení skřítci jako stometrové balóny ionizovaného vzduchu, které z výšky...
Co jsou to ty červené čáry na obloze? Při fotografování nečekané polární záře nad vzdálenou bouří nastalo něco mimořádného: červení skřítci. Tento krátký jev vzácně fotografovaného blesku ve velkých výškách byl tak jasný, že ho vidělo nezávisle několik lidí. Tito skřítci na snímku...
Tento dramatický, křiklavě vybarvěný snímek pořídila nízkosvětelná kamera 7.června 2001. Ukazuje něco, co se zdá být "hořícím stromem" nad universitním kampusem National Cheng Kung University v městě Tainan na Taiwanu, ale hořící strom je ve skutečnosti letící červený přízrak 300 kilometrů...
Někdy se v blízkém vesmíru objeví i blýskání. Jeden takový typ blesků je nedávno dokumentované červený duchový blesk, který byl vyfotografován a studován jen na Zemi několik málo minulých let. Původ všech typů blesků zůstává neznámý a vědci zkouší příjít na to proč se vůbec vyskytuje červený...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
