Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  06. prosinec 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 06. prosinec 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Od Plejád k Hyjádám

Uznání a copyright: Amir H. Abolfath (TWAN)

Tento kosmický pohled se přes zaprášené souhvězdí Býka (Taurus) odshora dolů táhne téměř 20 stupňů. Začíná u Plejád a končí Hyjádami, což jsou dvě hvězdokupy na pozemské obloze známé už od starověku. Kompaktní hvězdokupa Plejády nahoře je asi 400 světelných let daleko. Toto nádherné uskupení mladých hvězd svítí přes oblaka prachu, které rozptylují modré hvězdné světlo. Hvězdokupa Hyjády ve tvaru písmene V dole je více rozprostřená a nachází se mnohem blíže, jen 150 světelných let daleko. Hvězdokupa Hyjády se zdá být ukotvena jasnou hvězdou Aldebaran, což je rudý obr žlutého vzhledu. Ovšem Aldebaran ve skutečnosti leží jen 65 světelných let daleko a do blízkosti Hyjád se promítá jenom náhodou. Na scéně jsou též zřejmé slabé a tmavé prachové mraky na okraji molekulárního mračna v Býku. V širokoúhlém pohledu je vlevo od mladistvé hvězdy T Tauri a Hindovy proměnné mlhoviny zrovna nad Aldebaranem vidět i tmavá mlhovina Barnard 22.

Seznam odkazů v popisu

  1. Torgheh.ir: Astrophotography by Amir H. Abolfath: DUSTY TAURUS
  2. ComfyChair.org: Taurus - The Bull
  3. Goucher.edu: The Shield of Achilles (Iliad, Book 18)
  4. APOD: 2019-11-07 Messier 45: Dcery Atlase a Pleione
  5. APOD: 2012-12-24 Sváteční Hyjády
  6. NightskyInfo.com: The Hyades Star Cluster
  7. Illinois.edu: ALDEBARAN (Alpha Tauri)
  8. CalTech.edu: Herschel's View of the Taurus Molecular Cloud
  9. APOD: 2011-03-26 T Tauri a Hindova proměnná mlhovina
  10. CosmicPursuits.com: The Taurus Molecular Cloud

Štítky: Spirální galaxie, Ngc6744, Satellite galaxy


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »