Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  16. prosinec 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 16. prosinec 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Magnetická pole spirální galaxie M77

Uznání: NASA, SOFIA, HAWC+; JPL-Caltech, Roma Tre. U.; ESA, Hubble, NuSTAR, SDSS

Může nám magnetické pole pomoci vypovědět, jak vznikají a vyvíjejí se spirální galaxie? Přístroj HAWC+ na palubě observatoře NASA SOFIA (747) pozoroval blízkou spirální galaxii M77 a tak pomohl s odpovědí na tuto otázku. HAWC+ mapuje magnetismus pozorováním polarizovaného infračerveného světla, které emitují proddloužená zrnka prachu uspořádaně rotující v místním magnetickém poli. Snímek z HAWC+ ukazuje, že magnetická pole ve vnitřních oblastech M77 sledují ramena a nejspíš zvýrazňují hustotní vlny přitékajícího plynu, prachu a hvězd způsobenou gravitací galaxie oválného tvaru. Obraz je superpozicí snímku z HAWC+ přes difuzní rentgenovou emisi mapovanou družicí NASA NuSTAR a snímky ve viditelném světle z Hubbla a SDSS. M77 se nachází asi 47 miliónů světelných let daleko v souhvězdí Velryby (Cetus).

Seznam odkazů v popisu

  1. USRA.edu: Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy - About SOFIA
  2. NASA: sofiaoversierra.jpg
  3. APOD: 2013-05-10 Messier 77
  4. NASA: One-of-a-Kind Camera Added to SOFIA
  5. Wikipedia: Polarization_(waves)
  6. NASA: Infrared Waves
  7. NASA: Magnetism
  8. arXiv.org: SOFIA/HAWC+ traces the magnetic fields in NGC 1068
  9. Wikipedia: Messier_77
  10. arXiv.org: _způsobenou_gravitací_
  11. NASA: How to Shape a Spiral Galaxy
  12. Flickr.com: Foto: tři kočičky na sobě :-)
  13. NASA: X-Rays
  14. CalTech.edu: About NuSTAR (Nuclear Spectroscopic Telescope Array)
  15. NASA: Visible Light
  16. NASA: About - The Hubble Story
  17. SDSS.org: Sloan Digital Sky Surveys - SDSS-IV: Current Surveys (2014-2020)
  18. APOD: 2006-12-07 Okraje M77
  19. NASA: What Is a Light-Year?
  20. Wikipedia: Cetus_(mythology)
  21. Wikipedia: Cetus

Štítky: Magnetické pole, M77, Density waves


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »