Naše Slunce často vybuchuje ve smyčkách. Horká sluneční plazma vyskakuje z povrchu Slunce do protuberancí, přičemž nejčastějším typem protuberance je jednoduchá smyčka. Tvar smyčky má původ v magnetickém poli Slunce, které spirálovitě sledují pohybující se elektrony a protony. Mnohé smyčky ve...
Supermasivní černá díra, která občas uvolňuje do okolí velké množství energie, extrémně vysoká hustota hvězd se všemi průvodními efekty, jako jsou výbuchy supernov a hvězdné erupce, zvláštní magnetické jevy, které se jinde v Galaxii nevyskytují --- to vše dělá ze středu Galaxie místo...
Jakým způsobem ovlivňuje přítomnost magnetického pole chování látky v akrečním disku v okolí černé díry? Přesně tuto otázku si položili autoři představované práce, mezi nimiž byl i Vladimír Karas z ASU. Studie, provedená s pomocí numerické simulace, poukazuje na nezanedbatelný vliv magnetismu v...
Co se děje s velkou černou dírou ve středu naší galaxie? Nasává hmotu z vířícího disku, který je jak nyní bylo potvrzeno zmagnetizovaný. Konkrétně bylo nedávno zjištěno, že akreční disk černé díry vyzařuje polarizované světlo, často spojované se zmagnetizovaným zdrojem. Na obrázku je detailní...
Pomocí radioteleskopu ALMA astronomové zaznamenali magnetické pole galaxie tak vzdálené, že jejímu světlu trvalo více než 11 miliard let, než dorazilo až k nám. Objekt tedy pozorujeme tak, jak vypadal, když byl vesmír jen 2,5 miliardy let starý. Výsledek astronomům přináší zásadní informace o tom,...
Výzkumníci modelovali podmínky nezbytné pro unikátní magnetické pole Saturnu. Nové simulace uskutečněné na Johns Hopkins University poskytují netušený pohled do nitra planety Saturn, z kterých vyplývá, že tlustá vrstva héliového deště by mohla ovlivňovat magnetické pole planety. ...
Jak daleko sahá magnetické pole nahoru a mimo spirální galaxie? Astronomové už desítky let vědí, že některé spirální galaxie mají magnetická pole. Ovšem poté, co byl radioteleskop VLA (Very Large Array) americké národní radioastronomické observatoře NRAO (zpopularizovaný ve filmu Kontakt) v roce...
Směřuje magnetické pole vždycky podél spirálních ramen? Pohled na Vírovou galaxii (M51) zepředu umožňuje zřetelně vidět vzorec spirálních vln diskové galaxie. Při pozorování radioteleskopem je patrné, že magnetické pole sleduje zakřivená ramena. Za pomoci létající observatoře NASA...
Jakou roli v mezihvězdné fyzice hraje magnetické pole? Analýzy pozorování emise malých magneticky orientovaných prachových zrn družicí ESA Planck ukazují předtím neznámé struktury magnetického pole v naší Mléčné dráze, jak je vidět na zakroucených siločarách obrazu celé oblohy. Tmavě červená je...
Tento horký jupiter je odsouzený k zániku. Horké jupitery jsou obří planety podobné Jupiteru, které obíhají mnohem blíže ke svým mateřským hvězdám, než Merkur obíhá naše Slunce. Ovšem některé horké jupitery jsou extrémnější, než jiné. Všeobecně ilustrovaná, dosud nejbližší a nejrychleji...
Jak se podobá magnetické pole Jupiteru zemskému? Kosmická sonda Juno zjistila, že magnetické pole Jupiteru je překvapivě komplexní, takže Jupiter nemá jediné magnetické póly jako naše Země. Na tomto videu je na základě animovaných údajů z Juno vidět snímek Jupiterova magnetického...
Může nám magnetické pole pomoci vypovědět, jak vznikají a vyvíjejí se spirální galaxie? Přístroj HAWC+ na palubě observatoře NASA SOFIA (747) pozoroval blízkou spirální galaxii M77 a tak pomohl s odpovědí na tuto otázku. HAWC+ mapuje magnetismus...
Jak vypadá magnetické pole v centru naší Galaxie Mléčné dráhy? Observatoř NASA SOFIA v modifikovaném letounu Boeing 747 zobrazila centrální oblast Mléčné dráhy přístrojem HAWC+, a tak pomohla s odpovědí na tuto otázku. Přístroj HAWC+ mapuje magnetismus pozorováním polarizovaného infračerveného ...
Jsou galaxie obřími magnety? Jsou, ale magnetická pole v galaxiích jsou typicky mnohem slabší, než pole na povrchu Země a jsou mnohem komplexnější a těžší k měření. Ovšem nedávno přístroj HAWC+ na palubě observatoře SOFIA (747) byl úspěšný při upřesnění vzdálených magnetických...
Černé díry jsou proslulé svojí obrovskou gravitací: jejich silná přitažlivost umožňuje dokonce pohlcovat celé hvězdy a na druhou stranu vystřelovat proudy hmoty do okolního prostoru téměř rychlostí světla. V novém článku publikovaném v časopise Science astronomové z University of...
Černé díry nemohou být podle současných představ samy o sobě zdrojem magnetického pole. Přesto nás pozorování přesvědčují, že černé veledíry v centrech galaxií jsou obklopeny organizovanou magnetosférou. To znamená, že magnetické silokřivky tvoří alespoň zčásti uspořádanou strukturu a nejsou jen tak...
„Nielenže sú celé galaxie magnetické, ale slabé jemné vlákna spájajúce galaxie sú tiež magnetické. Kamkoľvek sa pozeráme na oblohu, nájdeme magnetizmus.“ – tvrdí na adresu novej štúdie Bryan Gaensler (z University of Toronto) publikovanej v časopise Monthly Notices of the Royal...
Včera Slunce představilo jeden z nejdelších dosud zaznamenaných filamentů. Dnes tam ještě stále může být. Enormní filament je vidět jako tmavá čára pod středem snímku a sahá přes Slunce na vzdálenost ještě větší, než je jeho poloměr, přes 700 000 kilometrů. Filament je ve skutečnosti žhavý...
Jak vypadá magnetické pole naší Galaxie? Už dlouho bylo známo, že naši Mléčnou dráhu prostupuje slabé magnetické pole, protože je vidět, jak uspořádává malá prachová zrnka, která rozptylují světlo pozadí. Ovšem teprve nedávno družice Země Planck vytvořila mapu tohoto pole s vysokým...
Aktivní galaxie NGC 1275 je centrální dominantní člen velké a poměrně blízké Kupy galaxií v Perseu. Tato aktivní galaxie vypadá ve viditelném světle dosti divoce a je také silným zdrojem rentgenové a rádiové emise. NGC 1275 nabírá hmotu jak do ní padají celé galaxie a nakonec...
Dnes v 03:09 světového času (Universal Time) Slunce překročilo směrem na jih nebeský rovník. Tato astronomická událost je známa jako rovnodennost a na severní polokouli vyznačuje první podzimní den a první jarní den na jižní polokouli. Rovnodennost, latinsky equinox, znamená stejnou délku...
Aktivní galaxie NGC 1275 je centrální a dominantní člen velké a poměrně blízké Kupy galaxií v Perseu. Tato aktivní galaxie vypadá na viditelných vlnových délkách velmi divoce, ale je i velkým zdrojem rentgenového a radiového záření. Jak do ní padají celé galaxie, tak NGC 1275 nabírá hmotu...
Tmavý filament udržují nad aktivní oblastí magnetická pole a měří přes 60 zemských průměrů. Tato temná struktura se zdá být zamrzlá v čase u slunečního okraje, ale sluneční filamenty jsou nestabilní a často vzplanou. Tato podrobně zachycená scéna byla zachycena 18. května v extrémním...
Sluneční povrch zblízka je na tomto snímku klidného Slunce s velmi vysokým rozlišením úžasná skládanka z granulí. Konvekcí způsobované granule jsou horké, stoupající sloupce plazmy ohraničené tmavými pásy chladnější, sestupující plazmy. Ale tento vysokorozlišující pohled ukazuje, že ty...
Výše než nejvyšší komunikační věž, výše než nejvyšší hory, výše než nejvyšší letadlo leží království polárních září. Polární záře jen zřídka sahají pod 60 kilometrů, ale mohou dosahovat až do 1000 kilometrů. Aurorální světlo pochází od energetických elektronů a protonů, které...
Aktivní galaxie NGC 1275 je centrální dominantní člen velké a poměrně blízké Kupy galaxií v Perseu. NGC 1275 je ohromný zdroj rentgenového záření a rádiové emise, zvětšuje svoji hmotnost, jelikož do ní padají celé galaxie a nakonec krmí superhmotnou nčernou díru v jádru této galaxie. Tento...
Proč jsou na Slunci tmavé skvrny? Ačkoliv jsou známé tisíce let, tak teprve po několik desetiletí se ví, že sluneční skvrny jsou oblasti na Slunci, které jsou mírně propadnuté a ochlazované komplexním a proměnlivým magnetickým polem. Vysokorozlišující snímky, jako je snímek nahoře z japonské...
Proč je sluneční skvrna 905 opačně? Možná, že je klíčovým ukazatelem začátku nového magnetického cyklu na našem Slunci. Naše Slunce prochází každých 11 let magnetickým cyklem na jehož konci se vždy změní celková magnetická orientace. Jedenáctiletý sluneční cyklus je pozorován už stovky...
Binární hvězdý systém GRO J1655-40 se skládá z poměrně normální hvězdy asi dvakrát hmotnější jako Slunce, která vzájemně obíhá s černou dírou o asi seminásobku sluneční hmoty. Tato umělecká vize takového exotického binárního hvězdného systému pomáhá vizualizovat hmotu stahovanou z normální...
Proč by měla být malá část slunečního povrchu trochu tmavší? Nahoře je vidět podrobný obrázek sluneční skvrny, propadnutí na povrchu Slunce, které je o něco chladnější a méně zářivější jak zbytek Slunce. Tuto chladnou oblast vytváří komplexní magnetické pole Slunce a to potlačováním vstupu...
Minulý měsíc se k Mezinárodní kosmické stanici připojila kosmická loď Sojuz TMA-7. Tato kosmická loď odstartovala několik dní předtím z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. Na snímku nahoře nese přibližující se kosmická loď Sojuz novou posádku Expedice 12 k Mezinárodní kosmické stanici...
Sluneční skvrny, magnety velikosti Země, se normálně jeví na Slunci ploché. Digitální metamorfóza nahoře ovšem efektivně ve třech rozměrech ukazuje vzrůstající výšku sluneční skvrny. Posloupnost snímků sluneční aktivní oblasti AR 10675 ve falešných barvách nahoře byla pořízena ve velice...
Na tomto infračerveném obrazu oblasti galaktického středu jsou vyznačeny polohy kandidátů na magnetary, o nichž se věří, že jsou nejsilnějšími magnety v galaxii. Tyto kosmické zdroje energie, pozorovateli označované jako měkké gama opakovače (Soft Gamma Repeaters - SGRs) a anomální...
Tento snímek ve falešných barvách pořízený včera družicí SOHO ukazuje aktivní Slunce blízko březnové rovnodennosti, kdy na jižní polokouli začíná podzim a na severní polokouli začíná jaro. Snímek ze zaznamenán v pásmu extrémně ultrafialového světla emitovaného vysoce ionizovanými atomy...
Největší planeta ve Sluneční soustavě, plynný obr Jupiter, je slavný i pro svou Velkou rudou skvrnu. Na panelu vpravo je důvěrně známá obří planeta s bouřkovým systémem a oblačnými pásy na optickém snímku z prolétající sondy Cassini. Na panelu vlevo snímek ve falešných barvách z...
Aktivní Slunce nedávno vyvrhlo celé spousty naším směrem, včetně bouří částic proudících ven ve slunečním větru a mračen plazmy, jenž vyvolaly rozsáhlé polární záře. Stále rostoucí báze komplikovaných pozorování z přístroje LASCO na palubě vesmírné observatoře SOHO (SOlar and Heliospheric...
O slunečních skvrnách na slunečním povrchu je známo, že jsou to tmavé oblasti o velikosti planet s intenzivními magnetickými poli. Ale co leží pod nimi? S využitím pozorování z Michelson Dopplerova zobrazovacího přístroje MDI na palubě vesmírné observatoře SOHO astronomové odvodili tento...
Na tomto infračerveném snímku galaktického středu jsou označené polohy kandidátů na magnetary, o nichž se předpokládá, že jsou nejsilnějšími magnety v galaxii. Tyto kosmické elektrárny klasifikované jako měkké gama opakovače (Soft Gamma Repeaters - SGR) a anomální rentgenové pulsary (Anomalous...
Naši Zemi obklopuje plazma. Minulý rok sonda organizace NASA, robot IMAGE objevila celkový tvar, který zaujímá ionizovaný plyn v plazmasféře. Je vidět nahoře na nedávno zveřejněném snímku v ultrafialovém světle. Rameno plazmasféry směřující ke Slunci dole vpravo předvídaly hypotézy,...
Dne 14.července vytvořila sluneční aktivní oblast 9077 (AR9077) masivní vzplanutí. Tento jev vyvrhnul enormní mrak energetických částic směrem k Zemi jež spustily magnetické bouře a dramatické polární záře. Skvělý podrobný snímek oblasti AR9077 nahoře pořídila krátce po vzplanutí...
Na této zrychlené půlhodinové časové smyčce je vidět jak se od našeho Slunce pohybuje sluneční vzplanutí. Do "drápku" tohoto zdánlivého slunečního monstra by se snadno vešlo deset zeměkoulí. Toto velké vzplanutí, je ale význačné nejenom pro svou velikost ale také svým tvarem. Tvar zkroucené...
Na tomto infračerveném snímku oblasti galaktického středu leží SGR 1900+14 - nejsilnější známý magnet v Galaxii. O SGR 1900+14 se předpokládá, že je rotující supermagnetická neutronová hvězda o rozměru města neboli magnetar. Jak silné je magnetické pole Magnetaru? Zemské magnetické pole, které...
Slunce má magnetický koberec. Viditelný povrch se jeví jako by byl pokrytý tisíci magnetických severních a jižních pólů spojených smyčkami siločar, které vyvstávají ven do sluneční korony. Badatelé nedávnop zveřejnili mapy velkého počtu těchto malých magnetických koncentrací s využitím údajů a...
Při mapování Marsu z oběžné dráhy přístroje na palubě sondy Mars Global Surveyor (MGS) nedávno objevily pásovité struktury magnetického pole - překvapivý a neočekávaný důkaz že rudá planeta se ve vzdálené minulosti více podobala Zemi. Červené a modré oblasti na oběžných drahách sondy MGS v této...
Naše Slunce často vybuchuje ve smyčkách. Horká sluneční plazma vyskakuje z povrchu Slunce do protuberancí, přičemž nejčastějším typem protuberance je jednoduchá smyčka. Tvar smyčky má původ v magnetickém poli Slunce, které spirálovitě sledují pohybující se elektrony a protony. Mnohé smyčky ve...
Supermasivní černá díra, která občas uvolňuje do okolí velké množství energie, extrémně vysoká hustota hvězd se všemi průvodními efekty, jako jsou výbuchy supernov a hvězdné erupce, zvláštní magnetické jevy, které se jinde v Galaxii nevyskytují --- to vše dělá ze středu Galaxie místo...
Jakým způsobem ovlivňuje přítomnost magnetického pole chování látky v akrečním disku v okolí černé díry? Přesně tuto otázku si položili autoři představované práce, mezi nimiž byl i Vladimír Karas z ASU. Studie, provedená s pomocí numerické simulace, poukazuje na nezanedbatelný vliv magnetismu v...
Co se děje s velkou černou dírou ve středu naší galaxie? Nasává hmotu z vířícího disku, který je jak nyní bylo potvrzeno zmagnetizovaný. Konkrétně bylo nedávno zjištěno, že akreční disk černé díry vyzařuje polarizované světlo, často spojované se zmagnetizovaným zdrojem. Na obrázku je detailní...
Pomocí radioteleskopu ALMA astronomové zaznamenali magnetické pole galaxie tak vzdálené, že jejímu světlu trvalo více než 11 miliard let, než dorazilo až k nám. Objekt tedy pozorujeme tak, jak vypadal, když byl vesmír jen 2,5 miliardy let starý. Výsledek astronomům přináší zásadní informace o tom,...
Výzkumníci modelovali podmínky nezbytné pro unikátní magnetické pole Saturnu. Nové simulace uskutečněné na Johns Hopkins University poskytují netušený pohled do nitra planety Saturn, z kterých vyplývá, že tlustá vrstva héliového deště by mohla ovlivňovat magnetické pole planety. ...
Jak daleko sahá magnetické pole nahoru a mimo spirální galaxie? Astronomové už desítky let vědí, že některé spirální galaxie mají magnetická pole. Ovšem poté, co byl radioteleskop VLA (Very Large Array) americké národní radioastronomické observatoře NRAO (zpopularizovaný ve filmu Kontakt) v roce...
Směřuje magnetické pole vždycky podél spirálních ramen? Pohled na Vírovou galaxii (M51) zepředu umožňuje zřetelně vidět vzorec spirálních vln diskové galaxie. Při pozorování radioteleskopem je patrné, že magnetické pole sleduje zakřivená ramena. Za pomoci létající observatoře NASA...
Jakou roli v mezihvězdné fyzice hraje magnetické pole? Analýzy pozorování emise malých magneticky orientovaných prachových zrn družicí ESA Planck ukazují předtím neznámé struktury magnetického pole v naší Mléčné dráze, jak je vidět na zakroucených siločarách obrazu celé oblohy. Tmavě červená je...
Tento horký jupiter je odsouzený k zániku. Horké jupitery jsou obří planety podobné Jupiteru, které obíhají mnohem blíže ke svým mateřským hvězdám, než Merkur obíhá naše Slunce. Ovšem některé horké jupitery jsou extrémnější, než jiné. Všeobecně ilustrovaná, dosud nejbližší a nejrychleji...
Jak se podobá magnetické pole Jupiteru zemskému? Kosmická sonda Juno zjistila, že magnetické pole Jupiteru je překvapivě komplexní, takže Jupiter nemá jediné magnetické póly jako naše Země. Na tomto videu je na základě animovaných údajů z Juno vidět snímek Jupiterova magnetického...
Může nám magnetické pole pomoci vypovědět, jak vznikají a vyvíjejí se spirální galaxie? Přístroj HAWC+ na palubě observatoře NASA SOFIA (747) pozoroval blízkou spirální galaxii M77 a tak pomohl s odpovědí na tuto otázku. HAWC+ mapuje magnetismus...
Jak vypadá magnetické pole v centru naší Galaxie Mléčné dráhy? Observatoř NASA SOFIA v modifikovaném letounu Boeing 747 zobrazila centrální oblast Mléčné dráhy přístrojem HAWC+, a tak pomohla s odpovědí na tuto otázku. Přístroj HAWC+ mapuje magnetismus pozorováním polarizovaného infračerveného ...
Jsou galaxie obřími magnety? Jsou, ale magnetická pole v galaxiích jsou typicky mnohem slabší, než pole na povrchu Země a jsou mnohem komplexnější a těžší k měření. Ovšem nedávno přístroj HAWC+ na palubě observatoře SOFIA (747) byl úspěšný při upřesnění vzdálených magnetických...
Černé díry jsou proslulé svojí obrovskou gravitací: jejich silná přitažlivost umožňuje dokonce pohlcovat celé hvězdy a na druhou stranu vystřelovat proudy hmoty do okolního prostoru téměř rychlostí světla. V novém článku publikovaném v časopise Science astronomové z University of...
Černé díry nemohou být podle současných představ samy o sobě zdrojem magnetického pole. Přesto nás pozorování přesvědčují, že černé veledíry v centrech galaxií jsou obklopeny organizovanou magnetosférou. To znamená, že magnetické silokřivky tvoří alespoň zčásti uspořádanou strukturu a nejsou jen tak...
„Nielenže sú celé galaxie magnetické, ale slabé jemné vlákna spájajúce galaxie sú tiež magnetické. Kamkoľvek sa pozeráme na oblohu, nájdeme magnetizmus.“ – tvrdí na adresu novej štúdie Bryan Gaensler (z University of Toronto) publikovanej v časopise Monthly Notices of the Royal...
Včera Slunce představilo jeden z nejdelších dosud zaznamenaných filamentů. Dnes tam ještě stále může být. Enormní filament je vidět jako tmavá čára pod středem snímku a sahá přes Slunce na vzdálenost ještě větší, než je jeho poloměr, přes 700 000 kilometrů. Filament je ve skutečnosti žhavý...
Jak vypadá magnetické pole naší Galaxie? Už dlouho bylo známo, že naši Mléčnou dráhu prostupuje slabé magnetické pole, protože je vidět, jak uspořádává malá prachová zrnka, která rozptylují světlo pozadí. Ovšem teprve nedávno družice Země Planck vytvořila mapu tohoto pole s vysokým...
Aktivní galaxie NGC 1275 je centrální dominantní člen velké a poměrně blízké Kupy galaxií v Perseu. Tato aktivní galaxie vypadá ve viditelném světle dosti divoce a je také silným zdrojem rentgenové a rádiové emise. NGC 1275 nabírá hmotu jak do ní padají celé galaxie a nakonec...
Dnes v 03:09 světového času (Universal Time) Slunce překročilo směrem na jih nebeský rovník. Tato astronomická událost je známa jako rovnodennost a na severní polokouli vyznačuje první podzimní den a první jarní den na jižní polokouli. Rovnodennost, latinsky equinox, znamená stejnou délku...
Aktivní galaxie NGC 1275 je centrální a dominantní člen velké a poměrně blízké Kupy galaxií v Perseu. Tato aktivní galaxie vypadá na viditelných vlnových délkách velmi divoce, ale je i velkým zdrojem rentgenového a radiového záření. Jak do ní padají celé galaxie, tak NGC 1275 nabírá hmotu...
Tmavý filament udržují nad aktivní oblastí magnetická pole a měří přes 60 zemských průměrů. Tato temná struktura se zdá být zamrzlá v čase u slunečního okraje, ale sluneční filamenty jsou nestabilní a často vzplanou. Tato podrobně zachycená scéna byla zachycena 18. května v extrémním...
Sluneční povrch zblízka je na tomto snímku klidného Slunce s velmi vysokým rozlišením úžasná skládanka z granulí. Konvekcí způsobované granule jsou horké, stoupající sloupce plazmy ohraničené tmavými pásy chladnější, sestupující plazmy. Ale tento vysokorozlišující pohled ukazuje, že ty...
Výše než nejvyšší komunikační věž, výše než nejvyšší hory, výše než nejvyšší letadlo leží království polárních září. Polární záře jen zřídka sahají pod 60 kilometrů, ale mohou dosahovat až do 1000 kilometrů. Aurorální světlo pochází od energetických elektronů a protonů, které...
Aktivní galaxie NGC 1275 je centrální dominantní člen velké a poměrně blízké Kupy galaxií v Perseu. NGC 1275 je ohromný zdroj rentgenového záření a rádiové emise, zvětšuje svoji hmotnost, jelikož do ní padají celé galaxie a nakonec krmí superhmotnou nčernou díru v jádru této galaxie. Tento...
Proč jsou na Slunci tmavé skvrny? Ačkoliv jsou známé tisíce let, tak teprve po několik desetiletí se ví, že sluneční skvrny jsou oblasti na Slunci, které jsou mírně propadnuté a ochlazované komplexním a proměnlivým magnetickým polem. Vysokorozlišující snímky, jako je snímek nahoře z japonské...
Proč je sluneční skvrna 905 opačně? Možná, že je klíčovým ukazatelem začátku nového magnetického cyklu na našem Slunci. Naše Slunce prochází každých 11 let magnetickým cyklem na jehož konci se vždy změní celková magnetická orientace. Jedenáctiletý sluneční cyklus je pozorován už stovky...
Binární hvězdý systém GRO J1655-40 se skládá z poměrně normální hvězdy asi dvakrát hmotnější jako Slunce, která vzájemně obíhá s černou dírou o asi seminásobku sluneční hmoty. Tato umělecká vize takového exotického binárního hvězdného systému pomáhá vizualizovat hmotu stahovanou z normální...
Proč by měla být malá část slunečního povrchu trochu tmavší? Nahoře je vidět podrobný obrázek sluneční skvrny, propadnutí na povrchu Slunce, které je o něco chladnější a méně zářivější jak zbytek Slunce. Tuto chladnou oblast vytváří komplexní magnetické pole Slunce a to potlačováním vstupu...
Minulý měsíc se k Mezinárodní kosmické stanici připojila kosmická loď Sojuz TMA-7. Tato kosmická loď odstartovala několik dní předtím z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. Na snímku nahoře nese přibližující se kosmická loď Sojuz novou posádku Expedice 12 k Mezinárodní kosmické stanici...
Sluneční skvrny, magnety velikosti Země, se normálně jeví na Slunci ploché. Digitální metamorfóza nahoře ovšem efektivně ve třech rozměrech ukazuje vzrůstající výšku sluneční skvrny. Posloupnost snímků sluneční aktivní oblasti AR 10675 ve falešných barvách nahoře byla pořízena ve velice...
Na tomto infračerveném obrazu oblasti galaktického středu jsou vyznačeny polohy kandidátů na magnetary, o nichž se věří, že jsou nejsilnějšími magnety v galaxii. Tyto kosmické zdroje energie, pozorovateli označované jako měkké gama opakovače (Soft Gamma Repeaters - SGRs) a anomální...
Tento snímek ve falešných barvách pořízený včera družicí SOHO ukazuje aktivní Slunce blízko březnové rovnodennosti, kdy na jižní polokouli začíná podzim a na severní polokouli začíná jaro. Snímek ze zaznamenán v pásmu extrémně ultrafialového světla emitovaného vysoce ionizovanými atomy...
Největší planeta ve Sluneční soustavě, plynný obr Jupiter, je slavný i pro svou Velkou rudou skvrnu. Na panelu vpravo je důvěrně známá obří planeta s bouřkovým systémem a oblačnými pásy na optickém snímku z prolétající sondy Cassini. Na panelu vlevo snímek ve falešných barvách z...
Aktivní Slunce nedávno vyvrhlo celé spousty naším směrem, včetně bouří částic proudících ven ve slunečním větru a mračen plazmy, jenž vyvolaly rozsáhlé polární záře. Stále rostoucí báze komplikovaných pozorování z přístroje LASCO na palubě vesmírné observatoře SOHO (SOlar and Heliospheric...
O slunečních skvrnách na slunečním povrchu je známo, že jsou to tmavé oblasti o velikosti planet s intenzivními magnetickými poli. Ale co leží pod nimi? S využitím pozorování z Michelson Dopplerova zobrazovacího přístroje MDI na palubě vesmírné observatoře SOHO astronomové odvodili tento...
Na tomto infračerveném snímku galaktického středu jsou označené polohy kandidátů na magnetary, o nichž se předpokládá, že jsou nejsilnějšími magnety v galaxii. Tyto kosmické elektrárny klasifikované jako měkké gama opakovače (Soft Gamma Repeaters - SGR) a anomální rentgenové pulsary (Anomalous...
Naši Zemi obklopuje plazma. Minulý rok sonda organizace NASA, robot IMAGE objevila celkový tvar, který zaujímá ionizovaný plyn v plazmasféře. Je vidět nahoře na nedávno zveřejněném snímku v ultrafialovém světle. Rameno plazmasféry směřující ke Slunci dole vpravo předvídaly hypotézy,...
Dne 14.července vytvořila sluneční aktivní oblast 9077 (AR9077) masivní vzplanutí. Tento jev vyvrhnul enormní mrak energetických částic směrem k Zemi jež spustily magnetické bouře a dramatické polární záře. Skvělý podrobný snímek oblasti AR9077 nahoře pořídila krátce po vzplanutí...
Na této zrychlené půlhodinové časové smyčce je vidět jak se od našeho Slunce pohybuje sluneční vzplanutí. Do "drápku" tohoto zdánlivého slunečního monstra by se snadno vešlo deset zeměkoulí. Toto velké vzplanutí, je ale význačné nejenom pro svou velikost ale také svým tvarem. Tvar zkroucené...
Na tomto infračerveném snímku oblasti galaktického středu leží SGR 1900+14 - nejsilnější známý magnet v Galaxii. O SGR 1900+14 se předpokládá, že je rotující supermagnetická neutronová hvězda o rozměru města neboli magnetar. Jak silné je magnetické pole Magnetaru? Zemské magnetické pole, které...
Slunce má magnetický koberec. Viditelný povrch se jeví jako by byl pokrytý tisíci magnetických severních a jižních pólů spojených smyčkami siločar, které vyvstávají ven do sluneční korony. Badatelé nedávnop zveřejnili mapy velkého počtu těchto malých magnetických koncentrací s využitím údajů a...
Při mapování Marsu z oběžné dráhy přístroje na palubě sondy Mars Global Surveyor (MGS) nedávno objevily pásovité struktury magnetického pole - překvapivý a neočekávaný důkaz že rudá planeta se ve vzdálené minulosti více podobala Zemi. Červené a modré oblasti na oběžných drahách sondy MGS v této...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
