< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  06. duben 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 06. duben 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

NGC 1672: Spirální galaxie s příčkou z Hubbla

Uznání: Hubble Legacy Archive, NASA, ESA; Processing & Copyright: Daniel Nobre

Mnoho spirálních galaxií má přes svůj střed příčku. Dokonce i naše vlastní Galaxie Mléčná dráha má zřejmě skromnou centrální příčku. Spirální galaxie NGC 1672, na kterou se díváte, má výraznou centrální příčku a její velice podrobný snímek pořídil na oběžné dráze Hubblův kosmický dalekohled. Jsou vidět tmavé vláknité pásy prachu, mladé kupy jasných modrých hvězd, červené emisní mlhoviny zářícího vodíku, dlouhá jasná příčka hvězd přes střed a jasné aktivní jádro, které nejspíše obsahuje superhmotnou černou díru. NGC 1672 měří asi 75 000 světelných let a světlu to k nám trvá asi 60 miliónů let. NGC 1672 je vidět v souhvězdí Mečouna (Dorado) a byla zkoumána proto, aby se zjistilo, jak příčka přispívá ke vzniku hvězd v centrálních oblastech galaxií.

Pozoruhodná podání APODu: Galerie přechodu Venuše před Plejádami

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2000-01-30 Mléčná dráha infračerveně
  2. APOD: 2005-08-25 Spirála Mléčné dráhy s příčkou
  3. AstroBin.com: Daniel Nobre: NGC 1672 - Hubble :-)
  4. Wikipedia: Hubble_Space_Telescope
  5. APOD: 2006-02-19 M51: Vírová galaxie v prachu a hvězdách
  6. APOD: Open Clusters
  7. APOD: Emission Nebulae
  8. NASA: Stars
  9. Wikipedia: Active_galactic_nucleus
  10. NASA: Black Holes and Neutron Stars
  11. STScI.edu: Hubble's View of Barred Spiral Galaxy NGC 1672
  12. Harvard.edu: Chandra: Note on Cosmic Distances
  13. Youtube.com: NGC 1672 Barred Spiral Galaxy, zoom into
  14. Wikipedia: Dorado
  15. Harvard.edu: Investigating the Nuclear Activity of Barred Spiral Galaxies: The Case of NGC 1672

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: Spirální galaxie, NGC 1672, Hubble

39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »