Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  24. únor 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 24. únor 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Spirální galaxie M66 z Hubbla

Uznání: NASA, ESA, Hubble, Janice Lee; Processing & Copyright: Leo Shatz; Text: Karen Masters

Vždycky je pěkné podívat se novýma očima na starého přítele. Něco takového představuje tento snímek blízké spirální galaxie M66 z Hubblova kosmického dalekohledu. Spirální galaxie s malou centrální příčkou M66 je členem skupiny tří galaxií Leo Triplet ve vzdálenosti asi 30 miliónů světelných roků od nás. Leo Triplet je populárním cílem pro poměrně malé dalekohledy, zčásti protože M66 a její galaktický doprovod M65 a NGC 3628 od sebe dělí zhruba úhlový rozměr úplňku. Snímek M66 pořídil Hubblův kosmický dalekohled, aby pomohl zkoumat souvislost mezi vznikem hvězd a mračny molekulárního plynu. Dobře jsou vidět jasné modré hvězdy, podél vnějších spirálních ramen rozesetá růžová ionizovaná mračna vodíku a tmavé prachové pásy, který mohou ukrývat další oblasti vznikání hvězd.
Oprava: Na chybné datum v záhlaví upozornil Ivan Kordač. Na překlep ve slově souvislost upozornil Petr Zoufalý.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Messier_66
  2. HubbleSite.org: HUBBLE SPACE TELESCOPE
  3. APOD: 2019-04-18 Trojice ve Lvu
  4. Messier-Objects.com: Leo Triplet
  5. APOD: 2010-11-13 Spirální galaxie M66
  6. APOD: 2007-06-01 Messier 65
  7. APOD: 2020-06-04 Portrét NGC 3628
  8. Swin.edu.au: Angular Diameter
  9. Slate.com: Yes, That Picture of the Moon and the Andromeda Galaxy Is About Right
  10. AstroBin.com: Leo Shatz: Messier 66 (M66, NGC3627) by Hubble
  11. NASA: Messier 66
  12. STScI.edu: 15654 - PHANGS-HST: Linking Stars and Gas throughout the Scales of Star Formation
  13. Arizona.edu: Star Formation Shapes the Appearance of the Universe and Provides the Sites for Planets
  14. Swin.edu.au: Molecular Cloud
  15. SkyAtNightMagazine.com: The colour of stars
  16. Wikipedia: H-alpha
  17. Wikipedia: Dust_lane
  18. BoredPanda.com: Foto: živá kočka mezi soškami koček :-)
  19. NASA: Stars

Štítky: Hubble, M66, Spirální galaxie


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »