Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  14. březen 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 14. březen 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Polární záře ve tvaru vlajky nad Švédskem

Uznání a copyright: Mia Stålnacke

Na okamžik to vypadalo jako 50 kilometrů vysoká vlajka s pruhy. V polovině března 2015 energetický koronální výron hmoty zamířil v průhledném magnetickém kanálu k Zemi a vedl k jedné z nejintenzivnějších geomagnetických bouří v posledních letech. Vizuálním výsledkem byla spousta polárních září, které byly vidět nad mnoha zeměmi poblíž magnetických pólů Země. Na snímku z Kiruny ve Švédsku jsou vidět neobyčejně rovné aurorální záclony se zelenou barvou emitovanou v nízké zemské atmosféře a s červenou emitovanou o mnoho kilometrů výše. Není jasné odkud pochází vzácná nachová polární záře, ale může obsahovat neobvyklou modrou polární záři v dokonce ještě nižších výškách než je zelená a přitom je superponovaná na mnohem vyšší červenou. Nyní je už Slunce za slunečním minimem, takže se dá nad zeměkoulí očekávat více nocí plných polárních září.

Sledujte APOD: Zdarma, prostřednictví applikace NASA.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Coronal Mass Ejection
  2. NASA: Storms From the Sun
  3. SpaceWeather.com: ST. PATRICK'S DAY GEOMAGNETIC STORM - Wednesday, Mar. 18, 2015
  4. APOD: 2015-03-19 Polární záře ze zahrádky
  5. APOD: 2004-09-19 Severní magnetický pól Země
  6. Instagram.com: angrytheinch • Just one more from that unforgettable night in March of 2015.
  7. Youtu.be: Kiruna | 4K | Cinematic Landscape Drone Footage
  8. Wikipedia: Sweden
  9. APOD: 1996-06-19 Aurora: Curtains in the Sky
  10. WebExhibits.org: Colors of the Aurora
  11. Wikipedia: File:Earth's_atmosphere.svg
  12. APOD: 2014-10-14 Aurorální korona nad Norskem
  13. Wikipedia: Aurora#Visual_forms_and_colors
  14. NASA: Solar Minimum; Solar Maximum
  15. APOD: 2014-11-03 V zelené společnosti: Polární záře nad Norskem
  16. APOD: 2014-07-14 Polární záře nad severní Kanadou
  17. APOD: 2011-05-17 Hvězdnatá noc na Islandu

Štítky: Polární záře, Sweden, Prapor


42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »