Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  24. srpen 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 24. srpen 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

PDS 70: Disky, planety a měsíce

Uznání: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO); M. Benisty et al.

Není to ten velký disk, co přitahuje největší pozornost. I když je velký planetární disk kolem hvězdy PDS 70 zřetelně zobrazen a sám o sobě je docela zajímavý. Není to ani planeta vpravo, už uvnitř velkého disku, o které se mluví nejvíce. A to přesto, že planeta PDS 70c je nově vzniklá a je zajímavé, že se velikostí a hmotností podobá Jupiteru. Je to ta rozmazaná skvrna kolem planety PDS 70c, co způsobuje všechen rozruch. Předpokládá se, že ta rozmazaná skvrna je sama o sobě prachovým diskem, ze kterého vznikají měsíce, a to ještě nikdy nebylo pozorováno. Snímek pořídila soustava 66 radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter Array) vysoko v poušti Atacama na severu Chile. Na základě dat z radioteleskopu ALMA astronomové usuzují, že exoplanetární disk, ve kterém se tvoří měsíce, má poloměr podobný dráze naší Země a jednoho dne se v něm mohou vytvořit asi tři měsíce velikosti Luny, což se příliš neliší od čtyř měsíců našeho Jupiteru.

Seznam odkazů v popisu

  1. Youtu.be: Zooming in on the PDS 70 system
  2. APOD: 2004-10-19 Staré planetární prachové disky nalezené pomocí SST
  3. Wikipedia: PDS_70
  4. APOD: 2019-09-08 Perijove 11: Průlet kolem Jupiteru
  5. NASA: PDS 70 c
  6. BoredPanda.com: Foto: Pes, kočka a slepice za oknem :-)
  7. ESO.org: Astronomers make first clear detection of a moon-forming disc around an exoplanet
  8. ESO.org: The PDS 70 system as seen with ALMA
  9. APOD: 2014-05-26 Zrychlené záběry dalekohledu ALMA
  10. Wikipedia: Atacama_Large_Millimeter_Array
  11. Youtu.be: Atacama Desert / 4k Drone Video
  12. Wikipedia: Chile
  13. Harvard.edu: A Circumplanetary Disk around PDS70c
  14. Wiktionary.org: Luna
  15. NASA: The Galilean Satellites
  16. NASA: Jupiter

Štítky: Planetární prstence, PDS 70, Planety


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »