Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  25. srpen 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 25. srpen 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Padání míče ve Sluneční soustavě

Uznání a copyright videa: James O'Donoghue (JAXA) & Rami Mandow (Space Australia); Text: James O'Donoghue

Padá míč rychleji na Zemi, na Jupiteru nebo na Uranu? Tato animace ukazuje míč padající z výšky jednoho kilometru k povrchu známých těles sluneční soustavy za předpokladu, že není kladen odpor vzduchu. Gravitační síla závisí na hmotnosti přitahujícího tělesa, přičemž tělesa s větší hmotností dolů přitahují s větší silou. Ovšem gravitační síla také závisí na vzdálenosti od středu přítažlivosti, přičemž při kratší vzdálenosti míč padá rychleji. Při kombinaci hmotnosti a vzdálenosti může být překvapivé, že Uran přitahuje míč dolů o něco pomaleji než Země, přestože má více než 14krát větší hmotnost. To proto, že Uran má mnohem nižší hustotu, díky čemuž jsou vrcholky mraků dále od jeho středu přítažlivosti. Padající míč se sice vždycky zrychluje, ale kdybyste se na něm nacházeli, tak byste žádné zrychlování nepociťovali, protože byste se nacházeli ve volném pádu. Video ukazuje, že ze tří výše zmíněných planet míč na Jupiteru padá ještě rychleji, než na Zemi i na Uranu.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Planetary Fact Sheet - Metric
  2. NASA: Falling Object with Air Resistance
  3. NASA: What Is Gravity?
  4. Media-Amazon.com: Foto: Přitažlivá kočka :-)
  5. Colorado.edu: Gravity Force Lab
  6. Wikipedia: Gravity
  7. NASA: Center of Gravity
  8. NASA: Uranus - The Sideways Planet
  9. APOD: 2010-07-13 Mozaika: Vítejte na planetě Zemi
  10. NASA: Uranus
  11. Study.com: Understanding the Center of Mass & Center of Gravity
  12. Stefanom.org: Super Planet Crash - Can you feel the gravity?
  13. NASA: Free Falling Object
  14. Youtu.be: A 1 Kilometer "Ball Drop" On Solar System Bodies
  15. APOD: 2019-02-05 Perijovum 16: Průlet kolem Jupiteru

Štítky: Pád míče, Sluneční soustava, Surface gravity


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »