Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  09. říjen 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 09. říjen 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

50 světelných roků k 51 Pegasi

Uznání a copyright: Josselin Desmars

K 51 Pegasi je to pouhých 50 světelných roků. Poloha této hvězdy je vyznačena na snímku ze srpna, který byl pořízen za noci se závojem, kdy byly nad kopulí observatoře v Haute-Provence ve Francii vidět převážně jen jasnější hvězdy. Astronomové Michel Mayor a Didier Queloz oznámili před 26 lety v říjnu 1995 zásadní objev učiněný na této observatoři. Pomocí přesného spektrografu totiž objevili planetu obíhající kolem hvězdy 51 Peg, první známou exoplanetu u hvězdy podobné Slunci. Mayor a Queloz použili spektrograf k měření změn radiální rychlosti hvězdy, pravidelného komíhání způsobeného gravitační přitažlivostí obíhající planety. Planeta byla označena jako 51 Pegasi b a zjistilo se, že má hmotnost přinejmenším poloviny hmotnosti Jupiteru a oběžnou dobu 4,2 dne, takže je ke své mateřské hvězdě mnohem blíže, než Merkur ke Slunci. Jejich objev byl rychle potvrzen a Mayor a Queloz nakonec v roce 2019 získali Nobelovu cenu za fyziku. Exoplaneta 51 Pegasi b byla v roce 2015 formálně pojmenována Dimidium, latinsky polovina a nyní představuje prototyp třídy exoplanet označovaných jako horké Jupitery. Od jejího objevu už bylo nalezeno více než 4000 exoplanet.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: EXOPLANET CATALOG: 51 Pegasi b
  2. Harvard.edu: A Jupiter-mass companion to a solar-type star
  3. APOD: 1995-12-01 51 Pegasi: A New Planet Discovered
  4. Planetary.org: Color-Shifting Stars: The Radial-Velocity Method
  5. NASA: EXOPLANET CATALOG: 51 Pegasi b
  6. NobelPrize.org: The Nobel Prize in Physics 2019
  7. EarthSky.org: Today in science: 1st planet orbiting a sunlike star
  8. arXiv.org: Origins of Hot Jupiters
  9. NASA: How many exoplanets are there?

Štítky: 51 peg b, Exoplanet, Dimidium


42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »