Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  23. listopad 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 23. listopad 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Slunce rentgenově z družice NuSTAR

Uznání: NASA, NuSTAR, SDO

Proč jsou oblasti nad slunečními skvrnami tak horké? Samotné sluneční skvrny jsou o něco chladnější než okolní sluneční povrch, protože magnetická pole, která je vytvářejí, snižují konvekční ohřev. Je proto zvláštní, že oblasti nad nimi, dokonce i mnohem výše ve sluneční koróně, mohou být stokrát teplejší. Aby NASA pomohla zjistit příčinu, tak namířila velmi citlivý rentgenový dalekohled na družici Země NuSTAR (Nuclear Spectroscopic Telescope Array) na Slunce. Zde je vidět Slunce v ultrafialovém světle v červené barvě z družice SDO (Solar Dynamics Observatory). Na tento obraz je ve falešných barvách zelené a modré superponována emise nad slunečními skvrnami, jak ji detekovala družice NuSTAR v různých pásmech vysokoenergetického rentgenového záření, které zvýrazňuje oblasti s extrémně vysokou teplotou. Snímky z NuSTARu jako je tento umožňují osvětlit mechanismus ohřevu sluneční atmosféry a nano a mikro vzplanutí, jako krátké výboje energie, které mohou být motorem neobvyklého ohřevu.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Sunspot
  2. Youtube.com: Physics - Energy - Heat Transfer - Convection
  3. APOD: 2019-07-01 Velká korona
  4. Twitter: NASA
  5. CalTech.edu: Sun Sizzles in High-Energy X-Rays
  6. CalTech.edu: Sun Sizzles in High-Energy X-Rays
  7. NASA: Ultraviolet Waves
  8. NASA: Sun Shines in High-Energy X-rays
  9. NASA: About The SDO Mission
  10. NASA: Sunspots and Solar Flares
  11. Wikipedia: NuSTAR
  12. NASA: X-Rays
  13. Youtube.com: How Hot Can It Get?
  14. APOD: 2005-08-14 Zahřívání koronálních smyček
  15. Wikipedia: Nanoflares
  16. Harvard.edu: NuSTAR observations of a repeatedly microflaring active region
  17. FineArtAmerica.com: Foto: Kočka ve skoku :-)

Štítky: Slunce, Slunce, Rentgenové paprsky, Rentgenové paprsky, Nustar


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »