Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  05. prosinec 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 05. prosinec 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Úplné zatmění Slunce ze spodku světa

Uznání a copyright: Petr Horálek (ESO Photo Ambassador, Inst. of Physics in Opava)

Včera bylo úplné zatmění Slunce, ale vidět bylo pouze na konci Země. Aby bylo možné tento vzácný úkaz zachytit, tak zpod zamračeného moře Jižního oceánu vzlétla letadla. Tento snímek zachytil působivý pohled, kde ta jasná skvrna představuje vnější sluneční koronu a zatmívající Měsíc je vidět jako tmavá skvrna ve středu. V levém dolním okraji snímku je vidět křídlo a motor letadla a daleko vlevo je vidět další letadlo, které také pozoruje zatmění. Tmavá oblast oblohy kolem zatmělého Slunce se nazývá stínový kužel. Ten je tmavý, protože se díváme dolů do dlouhého koridoru vzduchu zastíněného Měsícem. Při pečlivé prohlídce zatmělého Slunce uvidíte vpravo planetu Merkur. Stín příštího úplného zatmění Slunce projde v dubnu 2023 částí Austrálie a Indonézie a to následující v dubnu 2024 projde přes Severní Ameriku.
Poznámka překladatele: Podrobnosti o expedici na webu Fyzikálního ústavu v Opavě.

Pozoruhodná podání do APODu: Úplné zatmění Slunce v prosinci 2021.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2017-07-30 Úplné zatmění na konci světa
  2. Wikipedia: Southern_Ocean
  3. Instagram.com: petrhoralek: Tired, stressed, but truly happy. This was worth it all the troubles... Today's "eclipse traffic" over Antarctica.
  4. APOD: 2017-09-20 Velká korona
  5. APOD: 2017-08-20 Zrychlené video: Úplné zatmění Slunce
  6. NASA: Airplanes
  7. APOD: 2013-05-13 Částečné zatmění Slunce s letadlem
  8. NASA: Dec. 4, 2021 Eclipse
  9. APOD: 2010-08-04 Kužel stínu zatmění nad Patagonií
  10. APOD: 2003-11-27 Dlouhý stín Měsíce
  11. Kym-Cdn.com: Foto: Kočka hledí do mikroskopu :-)
  12. APOD: 2020-07-08 Sodíkový ohon Merkuru
  13. TimeAndDate.com: What the Eclipse Will Look Like Near the Maximum Point
  14. APOD: 2020-12-29 Země při úplném zatmění Slunce
  15. Wikipedia: Australia
  16. Wikipedia: Indonesia
  17. TimeAndDate.com: What the Eclipse Will Look Like Near the Maximum Point
  18. AAS.org: Eclipse America 2024
  19. Wikipedia: North_America

Štítky: Antarktida, Total solar eclipse, Airplane


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »