Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  06. duben 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 06. duben 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Earendel: Hvězda z raného vesmíru

Uznání: NASA, ESA, B. Welch (JHU), D. Coe (STScI); Processing: A. Pagan (STScI)

Je Earendel nejvzdálenější dosud objevená hvězda? Tato vědecká možnost se objevila, když Hubblův kosmický dalekohled pozoroval obrovskou kupu galaxií. Bylo vidět, že gravitační čočka tvořená touto kupou zvětšuje a bortí obraz vzdálené galaxie v pozadí. Tato zborcená galaxie v pozadí je tak daleko, že má rudý posuv 6,2 a je vidět na snímku jako dlouhá červená šňůrka, zatímco perličky na ní jsou nejspíše jednotlivé hvězdy nebo hvězdokupy. Gravitační čočka z kupy galaxií má křivku maximálního zvětšení, kde se objekty z pozadí jeví zvětšené mnoho tisíc krát. Na průsečíku galaxie a křivky maximálního zvětšení je jedna z "perel", která představuje důkaz, že pochází z jediné jasné hvězdy z raného vesmíru a nyní se jmenuje Earendel. Při budoucích výzkumech může Hubble pořizovat další snímky, aby se zjistilo, jak se mění jasnost hvězdy Earendel a je docela možné, že se letos později po uvedení do provozu přidá Kosmický dalekohled Jamese Webba. Velká vzdálenost hvězdy Earendel přesahuje všechny dosud známé stabilní hvězdy, i když hvězda, která vybuchla a vytvořila zdroj GRB 090423 měla rudý posuv 8,2.

Seznam odkazů v popisu

  1. HubbleSite.org: RECORD BROKEN: HUBBLE SPOTS FARTHEST STAR EVER SEEN
  2. NASA: Hubble Space Telescope
  3. APOD: 2010-05-02 Kupa galaxií ve Vlasech Bereniky
  4. Wikipedia: Gravitational_lens
  5. APOD: 2019-03-19 Abell 370: Kupa galaxií gravitační čočkou
  6. APOD: 2013-04-08 Tabulka rudého posuvu pro náš vesmír
  7. HubbleSite.org: LENSING CLOSE-UP
  8. APOD: 2017-05-06 Kupa galaxií Abell 370 a dál
  9. APOD: 2018-04-11 Vzácný záblesk kandidátem na nejvzdálenější spatřenou hvězdu
  10. Nature.com: A highly magnified star at redshift 6.2
  11. NYTimes.com: Hubble Space Telescope Spots Earliest and Farthest Star Known
  12. NASA: FAQ Lite Webb Telescope/NASA
  13. NASA: James Webb Space Telescope
  14. IstockPhoto.com: Foto: Zírající kočka :-)
  15. Wikipedia: GRB_090423
  16. APOD: 2013-04-08 Tabulka rudého posuvu pro náš vesmír

Štítky: Earendel, Hvězda, Raný vesmír


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »