Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  10. duben 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 10. duben 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Stíny u jižního pólu Měsíce

Uznání: NASA, Arizona State U., Lunar Reconnaissance Orbiter

Je to snímek povrchu Měsíce mikroskopem? Ne, je to multitemporální mapa osvětlení pořízená širokoúhlou kamerou. K jejímu vytvoření pořídila družice LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter) v průběhu 6 lunárních dnů (6 pozemských měsíců) 1700 snímků, které opakovaně pokrývaly oblast se středem na jižním pólu Měsíce z různých úhlů. Výsledné snímky byly poskládány na sebe a vznikla tak mapa, která znázorňuje, kolik procent času bylo každé místo na povrchu osvětleno Sluncem. Ve stínu přesvědčivě zůstává dno kráteru Shackleton o průměru 19 kilometrů poblíž středu mapy. Samotný jižní pól Měsíce je na okraji tohoto kráteru přibližně na 9 hodinách. Dna kráterů v blízkosti jižního a severního pólu Měsíce mohou zůstat v trvalém stínu, zatímco vrcholky hor mohou zůstávat v téměř nepřetržitém slunečním světle. Dna zastíněných kráterů by mohla pro budoucí základny představovat zásobárny vodního ledu, zatímco Sluncem osvětlené vrcholky hor mohou být vhodné pro získávání energie ze Slunce.

Seznam odkazů v popisu

  1. ASU.edu: South Pole Illumination Map
  2. NASA: Lunar Reconnaissance Orbiter
  3. Wikipedia: Lunar_south_pole
  4. ASU.edu: South Pole Illumination Map
  5. NASA: Sun
  6. NASA: LRO Peers into Permanent Shadows
  7. Wikipedia: Shackleton_(crater)
  8. South-Pole.com: Ernest H. Shackleton
  9. APOD: 2020-02-06 Krajina jižního Měsíce
  10. APOD: 2019-07-22 HDR: Kruhový stín Země na Měsíci
  11. Ytimg.com: Foto: Kočka na sluníčku :-)
  12. Youtu.be: LRO Peers into Permanent Lunar Shadows
  13. NASA: With Artemis missions, NASA will land the first woman and first person of color on the Moon
  14. APOD: 2010-10-25 Pod měsíčním povrchem byl zjištěn vodní led
  15. WhatNextNow.com: Where Is The Best Location On Earth For Solar Energy?
  16. NASA: Tower of Power

Štítky: Měsíc, Jižní pól, Shadows


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »