Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  25. duben 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 25. duben 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Polární záře nad jižní Evropou

Uznání a copyright: Lorenzo Cordero

Viděli jste včera v noci polární záři? Mnoho lidí, kteří nežijí na dalekém severu Země, ji viděli. Zprávy o polární záři přicházely nejen ze severních lokalit USA, jako je Aljaška, ale až z jižních států Texas a Arizona. Obrovský aurorální ovál se táhl i nad Evropou a Asií. Na snímku je působivá červená polární záře včera večer poblíž města Cáceres ve středním Španělsku. Polární záře byly hlášeny také z částí jižního Španělska. Polární záře byly důsledkem silného výronu koronální hmoty CME (Coronal Mass Event), který na Slunci nastal před několika dny. Než částice narazily do zemské magnetosféry, tak prošly vnitřní sluneční soustavou. V magnetosféře se elektrony a protony spirálovitě dostaly po severních magnetických siločarách Země dolů a v zemské atmosféře se srážely s kyslíkem a dusíkem, což vyvolalo malebné polární záře. Naše neobvykle aktivní Slunce může v budoucnu poskytnout další příležitosti uvidět polární záře i na jihu.

Seznam odkazů v popisu

  1. SpaceWeatherGallery2.com: Realtime Image Gallery
  2. Wikipedia: United_States
  3. SpaceWeatherGallery2.com: blue aurora over Alaska
  4. SpaceWeatherGallery2.com: Auroras at 29°31'
  5. SpaceWeatherGallery2.com: Arizona Aurora!
  6. Wikipedia: Europe
  7. Wikipedia: Asia
  8. Instagram.com: elcielodecaceres: ¿AURORAS BOREALES EN EL SUR DE EUROPA?
  9. WebExhibits.org: Colors of the Aurora
  10. Wikipedia: Cáceres,_Spain
  11. Wikipedia: Spain
  12. SpaceWeatherGallery2.com: Auroras in southern Spain
  13. NASA: What is a coronal mass ejection or CME?
  14. NASA: Magnetospheres
  15. NASA: Solar System
  16. Wikipedia: Electron
  17. Wikipedia: Proton
  18. NASA: What is Earth’s atmosphere?
  19. APOD: 2023-04-19 Aurorální bouře nad Laponskem
  20. APOD: 2023-01-22 V zelené společnosti: Polární záře nad Norskem
  21. APOD: 2018-06-21 Polární záře a noční svítící mraky
  22. APOD: 2003-11-13 Polární záře v Oklahomě

Štítky: Polární záře, Evropa, Spain


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »