Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  01. květen 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 01. květen 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Sever mlhoviny v Lodním kýlu

Uznání a copyright: Carlos Taylor

Velká mlhovina v Lodním kýlu (Carina) je domovem zvláštních hvězd a ikonických mlhovin. Tato obrovská hvězdotvorná oblast nese jméno podle svého domovského souhvězdí, je větší a jasnější než Velká mlhovina v Orionu, ale je méně známá, protože se nachází daleko na jihu a protože velká část lidstva žije hodně na severu. Na snímku je do velkých podrobností vidět nejsevernější část Mlhoviny v Lodním kýlu. Vlevo dole je mlhovina Gabriela Mistral tvořená emisní mlhovinou zářícího plynu (IC 2599) kolem malé otevřené hvězdokupy (NGC 3324). Nad středem snímku se nachází větší hvězdokupa NGC 3293 a napravo od ní je emisní mlhovina Loden 153. Nejznámější obyvatel mlhoviny v Lodním kýlu ovšem není vidět. Vpravo dole už mimo snímek je jasná, nevyzpytatelná a k zániku odsouzená hvězda známá jako Eta Carinae, která byla kdysi jednou z nejjasnějších hvězd na obloze a nyní se předpokládá, že někdy v příštích několika milionech let vybuchne jako supernova.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2019-05-07 Velká mlhovina v Lodním kýlu
  2. Wikipedia: Carina_(souhvězdí)
  3. APOD: 2017-11-29 M42: Velká mlhovina v Orionu
  4. WashingtonPost.com: The World's Population in 2000
  5. AstroBin.com: Capturing Ancient Photons: NGC 3293 Gem Cluster and Neighbors in Narrowband Foraxx Palette with RGB Stars
  6. APOD: 2009-05-24 Panorama mlhoviny Carina z Hubbla
  7. Telescope.live: Jan Scheers: GABRIELA MISTRAL NEBULA
  8. Wikipedia: Gabriela_Mistral
  9. Wikipedia: Emission_nebula
  10. Wikipedia: NGC_3324
  11. Wikipedia: NGC_3293
  12. PinImg.com: Foto: Kočičí královna :-)
  13. Wikipedia: Carina_Nebula
  14. Wikimedia: File:Carina Nebula by Harel Boren (151851961, modified).jpg
  15. Wikipedia: Eta_Carinae
  16. Harvard.edu: Eta Carina: What was the Great Eruption in the 19th Century?
  17. NASA: Supernovae

Štítky: Mlhovina Lodní záď, Mlhovina Mistral, Hvězdokupa NGC 3293


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »