Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  03. leden 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 03. leden 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Oblouk SAR z Nového Zélandu

Uznání a copyright: Tristian McDonald; Text: Tiffany Lewis (Michigan Tech U.)

Co je to za neobvyklé červené halo kolem této polární záře? Jedná se o stabilní polární červený oblouk (Stable Auroral Red - SAR). Oblouky SAR jsou vzácné a byly rozpoznány a studovány teprve od roku 1954. Tento širokoúhlý snímek byl pořízen začátkem tohoto měsíce z Poolburnu na Novém Zélandu během obzvláště energetické geomagnetické bouře a zachycuje téměř celý oblouk SAR kolem běžnější zelené a červené polární záře. Proč se oblouky SAR tvoří, zůstává předmětem výzkumu, ale pravděpodobně to souvisí s ochranným magnetickým polem Země, které vytváří roztavené železo proudící hluboko uvnitř Země. Toto magnetické pole obvykle přesměrovává příchozí nabité částice ze slunečního větru k zemským pólům. Zároveň však zachycuje prstenec iontů blíže k rovníku, kde při vysoké sluneční aktivitě mohou získávat energii z magnetosféry. Energetické elektrony se v tomto iontovém prstenci mohou srážet a excitovat kyslík, který se nachází výše v zemské ionosféře než je typické pro polární záře, což způsobuje jejich červenou záři. Probíhající výzkum ukázal důkazy, že červený oblouk SAR se může dokonce změnit na fialový a zelený STEVE.

Seznam odkazů v popisu

  1. Windows2universe.org: The SAR Arc
  2. Instagram.com: tristianmcdonaldphotography: Aurora Australis & SAR Arc - A 32 image Pano showing the full SAR Arc over the Aurora
  3. Youtu.be: Poolburn Dam
  4. Wikipedia: New_Zealand
  5. Wikipedia: Geomagnetic_storm
  6. APOD: 2023-11-11 SAR a Mléčná dráha
  7. SpaceWeatherArchive.com: Surprise: Some Red Auroras are *not* Auroras
  8. Wiley.com: SAR arcs we have seen: Evidence for variability in stable auroral red arcs
  9. NASA: Earth’s Magnetosphere
  10. StackExchange.com: Even if molten iron is ionized & spins . . . how does it make a mag field?
  11. NASA: SpacePlace: Earth
  12. APOD: 2000-03-18 Vítr ze Slunce
  13. Wikipedia: Ring_current
  14. APOD: 2016-07-31 Výbuch obrovského solárního filamentu
  15. NASA: Magnetospheres
  16. Wikipedia: Ion
  17. NASA: 10 Things to Know About the Ionosphere
  18. APOD: 2023-07-30 Spirála polární záře nad islandským předělem
  19. Wiley.com: New Insight Into the Transition From a SAR Arc to STEVE
  20. Wordpress.com: Foto: Překvapení psi :-)
  21. APOD: 2023-09-27 STEVE a Mléčná dráha se kříží nad venkovskou silnicí
  22. Eos.org: From SAR Arc to STEVE: An Atmospheric Evolution

Štítky: Polární záře, Oblouk SAR, Nový Zéland


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »