Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  03. leden 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 03. leden 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Oblouk SAR z Nového Zélandu

Uznání a copyright: Tristian McDonald; Text: Tiffany Lewis (Michigan Tech U.)

Co je to za neobvyklé červené halo kolem této polární záře? Jedná se o stabilní polární červený oblouk (Stable Auroral Red - SAR). Oblouky SAR jsou vzácné a byly rozpoznány a studovány teprve od roku 1954. Tento širokoúhlý snímek byl pořízen začátkem tohoto měsíce z Poolburnu na Novém Zélandu během obzvláště energetické geomagnetické bouře a zachycuje téměř celý oblouk SAR kolem běžnější zelené a červené polární záře. Proč se oblouky SAR tvoří, zůstává předmětem výzkumu, ale pravděpodobně to souvisí s ochranným magnetickým polem Země, které vytváří roztavené železo proudící hluboko uvnitř Země. Toto magnetické pole obvykle přesměrovává příchozí nabité částice ze slunečního větru k zemským pólům. Zároveň však zachycuje prstenec iontů blíže k rovníku, kde při vysoké sluneční aktivitě mohou získávat energii z magnetosféry. Energetické elektrony se v tomto iontovém prstenci mohou srážet a excitovat kyslík, který se nachází výše v zemské ionosféře než je typické pro polární záře, což způsobuje jejich červenou záři. Probíhající výzkum ukázal důkazy, že červený oblouk SAR se může dokonce změnit na fialový a zelený STEVE.

Seznam odkazů v popisu

  1. Windows2universe.org: The SAR Arc
  2. Instagram.com: tristianmcdonaldphotography: Aurora Australis & SAR Arc - A 32 image Pano showing the full SAR Arc over the Aurora
  3. Youtu.be: Poolburn Dam
  4. Wikipedia: New_Zealand
  5. Wikipedia: Geomagnetic_storm
  6. APOD: 2023-11-11 SAR a Mléčná dráha
  7. SpaceWeatherArchive.com: Surprise: Some Red Auroras are *not* Auroras
  8. Wiley.com: SAR arcs we have seen: Evidence for variability in stable auroral red arcs
  9. NASA: Earth’s Magnetosphere
  10. StackExchange.com: Even if molten iron is ionized & spins . . . how does it make a mag field?
  11. NASA: SpacePlace: Earth
  12. APOD: 2000-03-18 Vítr ze Slunce
  13. Wikipedia: Ring_current
  14. APOD: 2016-07-31 Výbuch obrovského solárního filamentu
  15. NASA: Magnetospheres
  16. Wikipedia: Ion
  17. NASA: 10 Things to Know About the Ionosphere
  18. APOD: 2023-07-30 Spirála polární záře nad islandským předělem
  19. Wiley.com: New Insight Into the Transition From a SAR Arc to STEVE
  20. Wordpress.com: Foto: Překvapení psi :-)
  21. APOD: 2023-09-27 STEVE a Mléčná dráha se kříží nad venkovskou silnicí
  22. Eos.org: From SAR Arc to STEVE: An Atmospheric Evolution

Štítky: Polární záře, Oblouk SAR, Nový Zéland


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »