Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  28. leden 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 28. leden 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Pluto v opravdových barvách

Uznání: NASA, JHU APL, SwRI; Processing: Alex Parker

Jakou má Pluto skutečnou barvu? Přijít na to dalo trochu práce. Vzhledem ke všem snímkům, které kosmická sonda New Horizons při svém průletu kolem Pluta v roce 2015 odeslala zpátky na Zemi, zpracování těchto multispektrálních snímků, aby se přiblížilo tomu, co by vidělo lidské oko, bylo náročné. Výsledný zde prezentovaný snímek byl zveřejněn tři roky poté, co sonda New Horizons získala surová data a jedná se o věrný barevný snímek Pluta s nejvyšším rozlišením, jaký byl kdy pořízen. Na snímku je patrná světlá, srdcovitá oblast Tombaugh Regio, jejíž západní lalok vyplňuje nečekaně hladká pláň Sputnik Planitia, tvořená zmrzlým dusíkem. Sonda New Horizons zjistila, že tato trpasličí planeta má překvapivě složitý povrch utvořený z mnoha oblastí s nápadně odlišnými odstíny. Celkově je však Pluto převážně hnědé, přičemž většina jeho tlumené barvy pochází z malého množství povrchového metanu bombardovaného ultrafialovým světlem ze Slunce.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2015-08-31 Pluto ve vylepšených barvách
  2. NASA: New Horizons
  3. APOD: 2017-07-31 Přelet nad Plutem z New Horizons
  4. Wikipedia: Ralph_(New_Horizons)
  5. FSU.edu: Human Eye Accommodation
  6. JHUapl.edu: The True Colors of Pluto
  7. JHUapl.edu: New_Horizons - Systems and Components
  8. NASA: Pluto
  9. Wikipedia: Tombaugh_Regio
  10. APOD: 2016-11-22 Sputnik Planum na Plutu
  11. LANL.gov: Nitrogen
  12. APOD: 2015-09-14 Nad Cthulhu Regio na Plutu
  13. Redd.it: Foto: Černá a bílá kočka v objetí :-)
  14. APOD: 2006-09-03 Pluto v pravých barvách
  15. NASA: First You See It, Then You Don’t: Scientists Closer to Explaining Mars Methane Mystery
  16. NASA: Ultraviolet Waves

Štítky: Pluto, New horizons, Flyby


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »