Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  30. duben 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 30. duben 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

GK Per: Nova a planetární mlhovina

Uznání a copyright: Deep Sky Collective

Hvězdný systém GK Per je spojen pouze se dvěma ze tří mlhovin na snímku. Nova Persei 1901 (GK Persei) ve vzdálenosti 1500 světelných roků byla druhou nejbližší dosud zaznamenanou novou. Přímo ve středu se nachází bílý trpaslík, přeživší jádro bývalé Slunci podobné hvězdy. Kolem něho je kruhová Ohňostrojová mlhovina, plyn vyvržený termonukleární explozí na povrchu bílého trpaslíka zaznamenaný v roce 1901 jako nova. Červeně zářící plyn kolem Ohňostrojové mlhoviny je atmosféra, která dříve obklopovala centrální hvězdu. Tento plyn byl vyvržen ještě před novou a jeví se jako difúzní planetární mlhovina. Napříč probíhající slabý pás šedého plynu je mezihvězdný cirrus, který zřejmě jen náhodou prochází. V roce 1901 se nova GK Per stala jasnější než Betelgeuse. Podobně by ještě letos měl vybuchnout hvězdný systém T CrB, ale nevíme přesně kdy ani jak bude jasný.

Seznam odkazů v popisu

  1. AstroBin.com: Tim Schaeffer, David Wood (SDAA TARO): DSC - A deep dive into GK Persei's hidden planetary nebulae
  2. Wikipedia: GK_Persei
  3. NASA: What Is a Light-Year?
  4. Wikipedia: Nova
  5. NASA: White Dwarfs
  6. APOD: 1998-07-04 The Firework Nebula
  7. Youtu.be: Aerial view of an atomic bomb explosion
  8. AAVSO.org: GK Persei
  9. Youtu.be: Nova explosion in a binary star system
  10. APOD: 2023-04-16 M2 9: Křídla Motýlí mlhoviny
  11. DeepSkyCollective.com: A deep dive into GK Persei's hidden planetary nebulae
  12. Cosmotography.com: Dusty Veils of the Milky Way
  13. arXiv.org: A search for cool molecular gas in GK Persei and other classical novae
  14. Zenfs.com: Foto: Překvapená kočka :-)
  15. APOD: 2020-05-11 Za Betelgeuse
  16. NASA: View Nova Explosion, ‘New’ Star in Northern Crown
  17. Wikipedia: T_Coronae_Borealis

Štítky: GK Per, Nova, Planetární mlhovina


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »