< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  11. květen 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 11. květen 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

AR 3664: Obří skupina slunečních skvrn

Uznání a copyright: Franco Fantasia & Guiseppe Conzo (Gruppo Astrofili Palidoro)

Přes Slunce právě teď přechází jedna z největších skupin slunečních skvrn v nedávné historii. Aktivní oblast 3664 je nejen velká, ale je i bouřlivá a vyvrhuje oblaka částic do Sluneční soustavy. Některé z těchto koronálních výtrysků hmoty (CME) již dopadají na Zemi a další mohou následovat. V krajním případě by tyto sluneční bouře mohly způsobit poruchy některých družic na oběžné dráze Země, mírné narušení zemské atmosféry a výkyvy v elektrických rozvodných sítích. Tyto částice mohou při dopadu na horní vrstvy zemské atmosféry vytvářet nádherné polární záře, přičemž některé polární záře již byly zaznamenány neobvykle daleko na jihu. Na snímku je AR3664 a její tmavé sluneční skvrny, jak byla včera zachycena ve viditelném světle z italského Říma. Skupina slunečních skvrn AR3664 je tak velká, že je viditelná jen s brýlemi určenými pro sledování úplného zatmění Slunce minulý měsíc. Tento víkend budou nadšení pozorovatelé po celém světě bedlivě sledovat noční oblohu kvůli jasným a neobvyklým polárním zářím.

Galerie: Aktivní oblast 6443 na Slunci.

Seznam odkazů v popisu

  1. SpaceWeatherLive.com: Sunspot region 3664, major flares and CMEs!
  2. NASA: Solar System Exploration
  3. Wikipedia: Coronal_mass_ejection
  4. NOAA.gov: GEOMAGNETIC STORMING LIKELY TO PERSIST THIS WEEKEND
  5. NASA: Geomagnetic Storm Causes Satellite Loss for Fulldome
  6. NASA: Earth's Atmosphere
  7. NOAA.gov: Geomagnetic Storms and the US Power Grid
  8. NASA: Earth’s Atmosphere: A Multi-layered Cake
  9. APOD: 2023-01-22 V zelené společnosti: Polární záře nad Norskem
  10. SpaceWeatherGallery2.com: Aurora - Taken by Tracey Longlands on May 10, 2024 @ Attleborough, Norfolk
  11. NOAA.gov: LARGE AND COMPLEX SUNSPOT GROUPS LEAD TO INCREASED SOLAR FLARE CHANCES
  12. Wikipedia: Sunspot
  13. Wikipedia: Italy
  14. Youtu.be: Rome in 4K
  15. People.com: Foto: Pes s brýlemi pro zatmění :-)
  16. EarthSky.org: Giant sunspot region now visible in eclipse glasses
  17. NASA: 2024 Total Solar Eclipse
  18. APOD: 2004-08-08 Rozjímání pod oblohou
  19. APOD: 2024-01-14 Dračí polární záře nad Islandem
  20. APOD: 2015-06-01 Pulzující polární záře nad Islandem

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: CMEs, Sluneční skvrny, Slunce

39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »