Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  13. srpen 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 13. srpen 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Pohled na obří výtrysk z Mezinárodní kosmické stanice

Uznání: NASA, Expedition 71 Crew, JSC, ERSE, Matthew Dominick; Processing: Simeon Schmauß

Co je to na obzoru? Počátkem minulého měsíce spatřil astronaut Matthew Dominick z Mezinárodní kosmické stanice při kroužení kolem Země těsně u jejího okraje neobvyklý typ blesku: obří výtrysk. Na levé straně snímku je v červené a modré barvě vidět silný výtrysk. Blesk ve formě obřího výtrysku je znám teprve posledních 23 let. Atmosférické výtrysky jsou spojeny s bouřkami a směřují vzhůru k zemské ionosféře. Spodní část snímku zobrazuje Zemi v noci, přičemž tenká zemská atmosféra je zabarvena do zelena světélkováním vzduchu. Jsou vidět světla měst stejně jako konvenční blesky, které vytvářejí v některých mracích bílou záři. V horní části snímku jsou vidět na temné noční obloze vzdálené hvězdy. Povaha obřích výtrysků a jejich možná souvislost s dalšími typy přechodných světelných jevů (TLE - Transient Luminous Events) jako jsou modré výtrysky a červené výtrysky, zůstává předmětem aktivního výzkumu.

Vesmírný portál: Generátor náhodných APODů.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: SpaceX_Crew-8
  2. NASA: Matthew Dominick - NASA Astronaut and U.S. Navy Commander
  3. NASA: International Space Station
  4. Flickr.com: Simeon Schmauß - Gigantic Jet TLE captured from the ISS
  5. APOD: 2016-08-23 Obří výboj nad Čínou
  6. NASA: 10 Things to Know About the Ionosphere
  7. NASA: ISS071-E-319414
  8. APOD: 2012-12-07 Země v noci
  9. APOD: 2013-03-31 Let nad Zemí v noci
  10. LightningMaps.org: A community project with free lightning maps and apps
  11. Flickr.com: Frankie Lucena - Gigantic Jet Lightning from the ISS
  12. Wikipedia: Upper-atmospheric_lightning#Gigantic_jets
  13. SkyBrary.aero: Transient Luminous Events (TLEs)
  14. Wikipedia: Upper-atmospheric_lightning#Blue_jets
  15. APOD: 2023-10-02 Blýskání střítků ve vysokém rozlišení
  16. Wikimedia: Foto: Příklad psa na internetu :-)

Štítky: Giant jet, ISS, Blesk


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »