Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  10. červen 2025

Astronomický snímek dne (APOD) - 10. červen 2025

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Enceladus ve skutečných barvách

Uznání: NASA, ESA, JPL, SSI, Cassini Imaging Team

Obsahují oceány pod ledem Saturnova měsíce Enceladus život? Důvodem, proč si to myslet, jsou dlouhé útvary, někteří jim říkají tygří pruhy, o kterých je známo, že z ledového nitra měsíce vypouštějí do vesmíru led. Tyto povrchové trhliny vytvářejí nad jižním pólem tohoto měsíce oblaka jemných ledových částic a vytvářejí Saturnův záhadný prstenec E. Důkazy o tom přinesla kosmická sonda Cassini, která obíhala Saturn v letech 2004 až 2017. Snímek zobrazuje Enceladus ve vysokém rozlišení ve skutečných barvách z blízkého průletu. Hluboké trhliny jsou částečně zastíněny. Proč je Enceladus aktivní zůstává záhadou, protože přibližně stejně velký sousední měsíc Mimas se zdá být docela mrtvý. Analýza vyvržených zrnek ledu přinesla důkaz složitých organických molekul. Tyto na uhlík bohaté velké molekuly podporují, ale nedokazují, že by oceány pod povrchem Enceladu mohly obsahovat život.

APOD slaví 30 let!: Zítra (ve středu) v 19 hodin je v Anchorage přednáška pro veřejnost zdarma.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Enceladus
  2. APOD: 2007-10-13 Ledové gejzíry na Enceladu
  3. NASA: Saturn
  4. APOD: 2007-03-27 Enceladus vytváří Saturnův prstenec E
  5. NASA: Cassini Spacecraft
  6. Wikipedia: Saturn
  7. NASA: PIA17202: Approaching Enceladus
  8. NASA: Enceladus
  9. NASA: Enceladus
  10. APOD: 2014-10-21 Mimas: Malý měsíc s velkým kráterem
  11. NASA: Complex Organics Bubble up from Enceladus
  12. APOD: 2017-04-16 Životodárné výtrysky nad Enceladem
  13. Gizmodo.com: The Discovery of Complex Organic Molecules on Saturn’s Moon Enceladus Is a Huge Deal

Štítky: Enceladus, Saturn, Cassini


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »