Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  02. únor 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 02. únor 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Zeta Oph: Prchající hvězda

Uznání: NASA, JPL-Caltech, Spitzer Space Telescope

Uprchlá hvězda Zeta Ophiuchi brázdí kosmické moře podobně jako loď a vytváří obloukovitou mezihvězdnou rázovou vlnu, která je vidět na tomto skvělém infračerveném portrétu. Na pohledu ve falešných barvách je ve středu snímku modravá hvězda Zeta Oph, která je asi 20 krát hmotnější, než Slunce a pohybuje se doleva rychlostí 24 kilometrů za sekundu. Předchází ji její silný hvězdný vítr, stlačuje a zahřívá prašný mezihvězdný materiál a tvaruje zakřivenou rázovou vlnu. Co dalo tuto hvězdu do pohybu? Zeta Oph byla kdysi nejspíš členem dvojhvězdy a její doprovodná složky byla hmotnější a tudíž měla kratší život. Když tato doprovodná složka vybuchla jako supernova a katastroficky ztratila hmotu, tak se Zeta Oph vymrštila ze systému. Zeta Oph je asi 460 světelných let daleko, je asi 65 000 krát svítivější, než Slunce a kdyby ji neobklopoval prach, tak by byla jednou z nejjasnějších hvězd na obloze. Snímek zabírá asi 1,5 stupně nebo v odhadované vzdálenosti Zeta Ophiuchi 12 světelných let. NASA minulý týden přepnula Spitzerův kosmický dalekohled do bezpečného módu a ukončila tak jeho 16 úspěšných let výzkumu vesmíru.

Zpráva: Spitzerův kosmický dalekohled NASA ukončil svoji činnost plnou astronomických objevů.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2006-11-24 Alfa Cam: Hvězda na útěku
  2. Youtube.com: NASA ScienceCasts: Cosmic Bow Shocks
  3. NASA: Massive Star Makes Waves
  4. Unh.edu: What is the Interstellar Medium?
  5. APOD: 1997-02-19 Mizar Binary Star
  6. Wikipedia: Type_II_supernova
  7. Wikipedia: Zeta_Ophiuchi
  8. NASA: Sun - Our star
  9. APOD: 2003-07-06 Fraktální mezihvězdný prach zblízka
  10. Illinois.edu: ZETA OPH (Zeta Ophiuchi)
  11. NASA: How Long is a Light-Year?
  12. NASA: Spitzer Space Telescope
  13. Wikipedia: Safe_mode_(spacecraft)
  14. CalTech.edu: Sixteen Images for Spitzer's Sweet 16
  15. NASA: NASA’s Spitzer Space Telescope Ends Mission of Astronomical Discovery

Štítky: Zeta Oph, Rázová vlna, Infračervený


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »