Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  27. duben 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 27. duben 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Čerstvé tygří pruhy na Saturnovu Enceladu

Uznání: NASA, ESA, JPL, SSI, Cassini Imaging Team

Jak se lidstvo poprvé dozví o mimozemském životě? Jednou možností je najít ho pod ledovým povrchem Saturnova měsíce Enceladus. Důvodem, proč si myslet, že tam může život existovat, jsou ty dlouhé útvary přezdívané tygří pruhy, o kterých je známo, že z vnitřku měsíce do vesmíru vyvrhují led. Tyto praskliny v povrchu vytvářejí oblaka jemných ledových částic nad jižním pólem měsíce a dávají vzniknout Saturnovu záhadnému prstenci E. Důkaz pro to přišel z kosmické sondy Cassini, která od roku 2004 do roku 2017 obíhala Saturn. Na snímku s vysokým rozlišením je zde vidět Enceladus při blízkém průletu. Neobvyklé tygří pruhy na povrchu jsou vidět ve falešné modré barvě. Proč je Enceladus aktivní zůstává záhadou, protože zhruba stejně velký sousední Mimas se jeví docela mrtvý. Nedávná analýza vyvržených zrn ledu poskytla důkazy, že se uvniř Enceladu nacházejí složité organické molekuly. Tyto velké, a na uhlík bohaté molekuly podporují, ale nedokazují myšlenku, že by oceány pod povrchem Enceladu mohly obsahovat život. Dalším měsícem ve Sluneční soustavě, který by mohl obsahovat podpovrchový život, je Europa.

Experti debatují: Jak lidstvo objeví první mimozemský život?

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Enceladus
  2. APOD: 2007-10-13 Ledové gejzíry na Enceladu
  3. NASA: Saturn
  4. APOD: 2007-03-27 Enceladus vytváří Saturnův prstenec E
  5. NASA: Cassini: The spacecraft journey
  6. Wikipedia: Saturn
  7. NASA: PIA06254: Zooming In On Enceladus (Mosaic)
  8. NASA: Enceladus
  9. Wikipedia: Tiger
  10. NASA: Enceladus - by the numbers
  11. APOD: 2014-10-21 Mimas: Malý měsíc s velkým kráterem
  12. DavidPBrown.co.uk: The Dead Parrot Sketch
  13. NASA: Complex Organics Bubble up from Ocean-world Enceladus
  14. APOD: 2017-04-16 Životodárné výtrysky nad Enceladem
  15. Gizmodo.com: The Discovery of Complex Organic Molecules on Saturn’s Moon Enceladus Is a Huge Deal
  16. NASA: Is it Snowing Microbes on Enceladus?
  17. NASA: Solar System Exploration
  18. MTU.edu: Br. Guy Consolmagno SJ, Director Vatican Observatory
  19. NASA: Europa - Ocean moon
  20. APOD: 100th Anniversary of the Shapley - Curtis Great Debate
  21. MTU.edu: 100th Anniversary of the Shapley - Curtis Great Debate

Štítky: Enceladus, Ledové sopky, Life


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »