Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  16. září 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 16. září 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Zóna Tarantule

Uznání a copyright: Processing - Robert Gendler, Roberto Colombari
Data - Hubble Tarantula Treasury, European Southern Observatory, James Webb Space Telescope, Amateur Sources

Mlhovina Tarantule, známá též jako 30 Doradus, má průměr více než tisíc světelných roků a je obří hvězdotvornou oblastí v nedaleké satelitní galaxii Velké Magellanovo mračno. Tato mlhovina vzdálená asi 180 tisíc světelných let je největší a nejbouřlivější oblast tvorby hvězd, jakou známe v celé Místní skupině galaxií. Vesmírný pavoukovec se rozprostírá na tomto nádherném pohledu složeném z obrazových dat z velkých vesmírných i pozemních dalekohledů. Intenzivní záření, hvězdný vítr a výbuchy supernov z centrální mladé hvězdokupy hmotných hvězd katalogizované jako R136 uvnitř Tarantule dodává energii záři mlhoviny a utváří pavoučí vlákna. Okolo Tarantule se nacházejí další hvězdotvorné oblasti s kupami mladých hvězd, filamentů a rozfouknutými mraky tvaru bublin. Je skutečností, že na snímku je vpravo dole místo s nejbližší supernovou v moderní doby, SN 1987A. Bohaté zorné pole se rozkládá na ploše asi 2 stupňů, tedy 4 úplňků, v jižním souhvězdí Mečouna. (Dorado). Kdyby byla mlhovina Tarantule blíže, řekněme ve vzdálenosti 1500 světelných roků, tak jako vlastní hvězdotvorná oblast Mléčné dráhy Mlhovina v Orionu, tak by zabrala půlku oblohy.

Seznam odkazů v popisu

  1. SEDS.org: NGC 2070 - The Tarantula Nebula, 30 Doradus, Looped Nebula
  2. APOD: 2017-10-13 Pod galaxií
  3. RobGendlerAstropics.com: The Tarantula Nebula, NGC 2070
  4. APOD: 2022-09-07 Hvězdy z R136 v Tarantuli z Webba
  5. NO: Tarantula-HST-ESO-annotated1800.jpg
  6. APOD: 2008-03-27 Komplex N44
  7. ESO.org: SN1987A in the Large Magellanic Cloud
  8. HawAstSoc.org: Dorado -- What Hawaiians call the Mahi-mahi
  9. APOD: 2015-11-04 Velká mlhovina v Orionu M42

Štítky: Ngc2070, Tarantula nebula, 30 Doradus, Lmc


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vesmírná medúza po startu rakety Falcon 9

Tzv. Vesmírná medúza po startu rakety Falcon 9, Mise Starlink 10-40, start 5:52:20. Vezla 29 Starlink satelitů

Další informace »