Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  13. říjen 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 13. říjen 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Prachové obálky kolem WR 140 z Webba

Uznání: NASA, ESA, CSA, JWST, MIRI, ERS Program 1349; Processing: Judy Schmidt

Co jsou to za podivné kruhy? Tyto na prach bohaté prstence jsou nejspíš 3D obálky, ale jak vznikly zústává předmětem výzkumu. Kde vznikly je dobře známo: ve dvojhvězdném systému, který je asi 6000 světelných roků daleko v souhvězdí Labuti (Cygnus) a jde o systém, kterému dominuje Wolf-Rayetova hvězda WR 140. Wolf-Rayetovy hvězdy jsou hmotné, jasné a známé svými bouřlivými větry. Jsou též známé tím, že vytvářejí a rozptylují těžší prvky jako je uhlík, které jsou stavebními bloky mezihvězdného prachu. Druhá složka dvojhvězdy je také jasná a hmotná, ale není tak aktivní. Obě velké hvězdy se spolu přetahují na protáhlé dráze, na které se k sobě přibližují každých 8 let. Při největším přiblížení se zvyšuje rentgenové záření systému a zřejmě také množství prachu vyvrhovaného do vesmíru, který vytváří další obálku. featured Infračervený snímek z nového Webbova kosmického dalekohledu rozlišuje větší podrobnosti a více prachových obálek, než kdy dříve.

Seznam odkazů v popisu

  1. STScI.edu: Space Telescope Science Institute: PROGRAM INFORMATION
  2. Wikipedia: Binary_star
  3. NASA: What Is a Light-Year?
  4. Harvard.edu: Chandra: Cygnus (swan) also (modern) Northern Cross
  5. Wikipedia: WR_140
  6. Wikipedia: Wolf–Rayet star
  7. APOD: 2020-03-08 Wolf Rayetova hvězda 124: Stroj na hvězdný vítr
  8. APOD: 2020-08-09 Původ prvků
  9. LANL.gov: Carbon
  10. APOD: 2003-07-06 Fraktální mezihvězdný prach zblízka
  11. APOD: 1997-02-19 __dvojhvězdy_
  12. Purina.co.uk: Foto: Spící kočka :-)
  13. ScienceAlert.com: Extraordinary Phenomenon in Space Captured by Spellbinding New Image
  14. Wikipedia: Jousting
  15. Wikipedia: File:Animation_of_Orbital_eccentricity.gif
  16. NASA: X-Rays
  17. Harvard.edu: Competitive X-Ray and Optical Cooling in the Collisionless Shocks of WR 140
  18. Twitter: Judy Schmidt: Some kind of spiral nebula around WR140
  19. NASA: James Webb Telescope Overview
  20. Youtu.be: ERS Program 1349: Decoding Smoke Signals in the Glare of a Wolf-Rayet Binary
  21. Wikimedia: File:WR140.png

Štítky: Shells, Wolf rayet star, WR 140


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »