Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  02. duben 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 02. duben 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

M57: Prstencová mlhovina z Hubbla

Uznání: NASA, ESA, Hubble Legacy Archive; Processing: Judy Schmidt

Toho neobvyklého tvaru si hvězdáři všimli už před stovkami let, ale nechápali ho. Vypadal totiž jako prstenec na obloze. Kromě prstenců Saturnu je Prstencová mlhovina (M57) možná nejznámějším nebeským kruhem. Nyní víme, o co jde a její ikonický tvar je dán naší šťastnou perspektivou. Nedávné zmapování 3D struktury této rozpínající se mlhoviny zčásti založené na tomto zřetelném snímku z Hubbla naznačuje, že mlhovina je poměrně hustý prstenec ve tvaru koblihy obtočený kolem středového oblaku zářivého plynu ve tvaru míče amerického fotbalu. Při pohledu z planety Země se díváme po dlouhé ose fotbalového míče, čelem k prstenci. V tomto dobře prostudovaném příkladu planetární mlhoviny samozřejmě zářící materiál nepochází z planet. Místo toho plynná obálka představuje vnější vrstvy vyvržené z umírající hvězdy kdysi podobné Slunci, která je nyní malým bodem světla v centru mlhoviny. Horká centrální hvězda svým intenzivním ultrafialovým světlem ionizuje atomy v plynu. Prstencová mlhovina má asi jeden světelný rok a je vzdálená asi 2500 světelných roků.

Seznam odkazů v popisu

  1. InterMountainPet.com: Foto: Psi s hlavami nakřivo :-)
  2. NASA: Saturn
  3. Wikipedia: Ring_Nebula
  4. APOD: 2012-09-15 Kresba Prstencové mlhoviny
  5. NASA: The Colorful Structure of the Ring Nebula
  6. Harvard.edu: Studies of NGC 6720 with Calibrated HST/WFC3 Emission-line Filter Images. III. Tangential Motions using AstroDrizzle Images
  7. Flickr.com: Judy Schmidt: NGC 6720 "Ring"
  8. Wikipedia: Ball_(gridiron_football)
  9. NASA: Earth
  10. APOD: 2011-02-18 Projekt planetární mlhoviny
  11. APOD: 2011-09-01 M27: nekometa
  12. Wikipedia: Planetary_nebula
  13. NASA: Ultraviolet Waves
  14. GSU.edu: _5_ionizuje_atomy_
  15. APOD: 2021-08-18 Prstence kolem Prstencové mlhoviny
  16. NASA: What Is a Light-Year?

Štítky: Planetární mlhovina, Prstencová mlhovina, M57


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »