Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2012  >  Prosinec  >  NGC 7497 + MBM 54

Česká astrofotografie měsíce - Prosinec 2012

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

NGC 7497 + MBM 54

Uznání a copyright: Libor Richter

Již si pomalu začínáme zvykat na záplavu barevných snímků, které na nás skrze internet chrlí obří teleskopy, ať již se nacházejí na oběžné dráze, vysokohorských observatořích či na ostrovech ztracených uprostřed oceánu. O to více nás však zaujme snímek vesmírných dálek, pořízený malým teleskopem kdesi v Čechách či na Slovensku. Takovým, který se vejde do kufru osobního automobilu, takovým, jakým pořídil v listopadu 2012 český astrofotograf Libor Richter snímek galaxie NGC 7497.

Galaxie, nesoucí pořadové číslo 7497 v katalogu NGC, byť leží v úctyhodné vzdálenosti 60 miliónů světelných let, není však ústředním motivem obrazu. Tím hlavním jsou takzvané „galaktické cirry vysokých šířek“. Za tímto tajemným názvem se skrývají difúzní molekulová a prachová mračna ozařovaná ultrafialovým světlem velmi horkých hvězd. Vzdálená méně než 1000 světelných let, nacházejí se v naší domovské Galaxii, ovšem poněkud výše nad galaktickou rovinou, než je pro klasické mračno typické. Ovšem i takovéto, téměř duchové objekty, mají své jméno, či alespoň označení v příslušném katalogu. Mlhovina, kterou zobrazuje snímek Libora Richtera, se jmenuje MBM 54.

Spirální galaxii NGC 7497 nalezneme v souhvězdí Pegase. Na její spatření se však budeme muset vybavit dalekohledem většího průměru. Její jasnost totiž dosahuje 12,3 magnitudy. Objevil ji 15. října 1784 William Herschel. Právě jeho pozorování galaxií a mlhovin, spolu s katalogy jeho syna Jiřího, se staly základem pro již zmiňovaný katalog NGC (New General Catalogue), vydaný J. E. Dreyerem v roce 1888.

Ani to ovšem není vše, co můžeme na snímku spatřit. Při pozorném pohledu zjistíme, že některé „hvězdy“ jsou poněkud „rozmazané“. Při pohledu ještě důkladnějším zpozorujeme, že ve skutečnosti nehledíme na hvězdy naší Galaxie, ale na vesmírné ostrovy – vzdálené galaxie, nacházející se stovky miliónů světelných let od nás.

Celé pole snímku, zachycující oblast nebe, kterou by pokryly 3 měsíční úplňky, se nalézá v oblasti chudé na jasné objekty. Pozorovatelé oblohy Pegase většinou odbudou mezi zuby pronesenou poznámkou o nezajímavém souhvězdí, aby rychle otočili dalekohledem k jasným galaxiím v Andromedě či Trojúhelníku. Mají pravdu, běžný dalekohled zde nemá mnoho šancí, ovšem moderní fotografický teleskop v rukou zkušeného astrofotografa ukáže i v těchto místech nebes skutečné zázraky přírody. A jedním z takových je i astronom Libor Richter. Jeho snímek jistě právem zvítězil v prosincovém kole „České astrofotografie měsíce“, soutěže pod patronací České astronomické společnosti. A zaslouženě se mu dostává nejen tohoto ocenění, ale i poděkování poroty ČAM a jistě i poděkování a obdivu všech příznivců astronomie.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Tuchořice

Datum pořízení: Listopad 2012

Optika: Newton 200/800 f/4

Montáž: NEQ 6

Snímač: Canon 40Da

Zpracování: Kalibrace Image plus ,složení v Registaru. finální doladění Image plus a Photoshop.

Postup: Za měsíc listopad bylo nasnímáno 7,5h dat Chtěl bych, ale ještě pokračovat protože toto zákoutí Pegasa skrývá mnohem víc.

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »