Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2014  >  Červenec  >  Modrý a zelený záblesk

Česká astrofotografie měsíce - Červenec 2014

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Modrý a zelený záblesk

Uznání a copyright: Petr Horálek (http://www.astronom.cz/horalek)

Je nádherná, jasná noc, hviezdy sú viditeľné až obzoru, vychádzajú priamo z mora, ktoré je sčerené len slabým vánkom. Nad východným obzorom obloha už zosvetlieva, začína hrať teplejšími farbami. Svitá.

Astronóm Petr Horálek je po prebdenej noci unavený, no spokojný. Viečka mu oťažievajú, chce sa mu spať, no ešte počká na východ Slnka, veď práve tieto okamihy sú magické, neopakovateľné, človek má pocit, že zázraky sa ešte dejú. Istý mysliteľ kedysi povedal: „Ak ma raz pohľad na východ Slnka nechá ľahostajným, budem vedieť, že sa blíži môj koniec“.

Na obzore sa objavil prvý lúč Slnka. Pozdravil však svojou nezvyčajnou farbou, na okamih bol modrý a vzápätí zelený... Astronóm prekvapený nie je, veď práve na toto už dlho čakal! Uzávierka fotoaparátu rýchlo cvakala, a tak do svojej rozsiahlej fotozbierky si pridal ďalší klenot. Tentokrát v podobe lúča farby smaragdu, kameňa múdrosti, a navyše aj ten ešte cennejší – blankytný zafír.

„Už jsem ani nedoufal... krystalicky čisté nebe a opravdu dobré podmínky mi umožnily zažít vzácný, takřka milisekundový zážitek – modrý záblesk při východu Slunce. Oproti zelenému je k němu zapotřebí vskutku "čistý" vzdušný průhled, aby se odstranilo rozptýlení a zeslabení lámaného modrého slunečního světla. Jako bonus trocha toho zrcadlení vzdálených mračen.“

Autor tento nevšedný zážitok mal na novozélandskej pláži Hot Water Beach, ktorú ročne navštívi trištvrte milióna návštevníkov. Tí však holdujú krásnej pláži a vlnám Pacifiku, iste neostávajú na pláži až do rána a tak sa pripravujú o vzácnu príležitosť vidieť krásny, netradične zelenkastý východ našej dennej hviezdy.

Zelený lúč je vzácnym javom, ktorý sa objavuje na hornom okraji Slnka (Mesiaca) a je pozorovateľný len v skutočne výborných pozorovacích podmienkach, keď je atmosféra čistá, priezračná, bez zákalu. Nuž a modrý záblesk je ešte vzácnejší.

Príčinou tohto javu je lom slnečných lúčov v zemskej atmosfére – astronomická refrakcia, ktorá je najväčšia pri obzore. Biele slnečné svetlo vchádza šikmo do atmosféry, tá ho rozkladá podobne ako optický hranol. Veľkosť indexu lomu rastie s klesajúcou vlnovou dĺžkou viditeľného svetla, refrakcia je teda najväčšia pre modrofialovú, zelenú a najmenšia pre červenú časť spektra. Biely slnečný disk je tak zdanlivo rozložený na niekoľko farebných kotúčikov, ktoré sú voči obzoru nepatrne posunuté. Maximálna hodnota disperzie je však len necelých 40´´ a teda šanca vidieť zelený lúč je malá, často kratšia ako sekunda.

Zelený lúč vidíme častejšie, pretože ten modrý je viac rozptyľovaný atmosférou, veď aj preto máme oblohu modrú. Blankyt oblohy prvýkrát vysvetlil v roku 1899 anglický fyzik John W. Rayleigh, ktorý spočítal, že intenzita rozptýleného svetla na molekulách vzduchu silno závisí na vlnovej dĺžke (je nepriamo úmerná jej štvrtej mocnine). Záznamy o pozorovaní zeleného lúča sú sporadicky už od začiatku 17. storočia, s rozvojom moreplavby ich pribúdalo. Zelený lúč (Le rayon vert) je aj málo známy román slávneho Julesa Verna z roku 1882, kde škótske dievča Helena Champbellová je ochotná sa vydať len za muža, s ktorým spoločne uvidí zelený lúč. To sa im skutočne aj podarilo, no zamilovaní našli skutočnú lásku navzájom vo svojich očiach.

Ďakujeme Petrovi Horálkovi za sprostredkovanie tohto jedinečného úkazu a prajeme mu ešte veľa skvelých úlovkov na nočnej i dennej oblohe.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Hot Water Beach, Nový Zéland

Datum pořízení: 7. června 2014, 20:24 UT

Optika: Canon 6D; Tamron 70-300 mm

Montáž: stativ

Snímač: 20.2 MP CMOS

Zpracování:

Fotoaparát Canon 6D s objektivem Tamron 70-300 mm ustaven na stativu, nastaveno 300 mm ohnisko (f6.7) a doostřeno manuálně přes lifeview. Kontinuální sekvencí nasnímány 4 snímky 1/750 s v okamžiku, kdy se poprvé objevilo Slunce. Snímky ve výřezech upraveny o gammu (nastaveno na 0,62) pro zvýraznění odstínů záblesku. Závěrečná kompozice v PS CS6.

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »