Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2018  >  Listopad  >  LBN 777 - Orlí hlava

Česká astrofotografie měsíce - Listopad 2018

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

LBN 777 - Orlí hlava

Uznání a copyright: Martin Myslivec (http://hvbo.cz)

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2018

obdržel snímek „LBN 777 – Orlí hlava“, jehož autorem je Martin Myslivec

 

S objekty na noční obloze je to tak. Buď mají tak trochu nudná, byť pro neznalé někdy záhadná označení jako M, NGC, LBN, IC, GUM, DUN, vdB, Arp, Ced, … a mnoho dalších. A to jsme pouze u tzv. deep-sky objektů. Ještě bychom mohli zamířit ke kvasarům, supernovám, radiovým zdrojům a podobně. Druhým případem jsou označení „zlidovělá“, která vesmírným objektům dali pozorovatelé či fotografové podle jejich tvaru, barvy či historických souvislostí. Tak třeba, řekne-li astronom, že pozoroval „velkou mlhovinu v Andromedě“, bude každý vědět, že jeho dalekohled mířil na galaxii M 31 (což je vlastně také NGC 224, ale to už sem nepatří …).

Podobné je to i s vítězným snímkem listopadového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce, se snímkem mlhoviny s nudným označením LBN 777. Toto LBN značí „Catalogue of Bright Nebulae“ Beverlyho Lyndse, který do něho tuto mlhovinu zařadil v roce 1965. Pokud se vám nelíbí, máme příjemnější jméno – Orlí hlava. A opravdu. Její podobu na snímku nalezne jistě každý. Snímek nám poslal východočeský astrofotograf Martin Myslivec a jejím pouhým snímáním strávil 56 a půl hodiny čistého fotografického času. Už to ukazuje, o jak slabý objekt se jedná.

Snímek sám však obsahuje ještě více objektů. Kromě vlastní „Orlí hlavy“, nebo též „orlího mláděte“ dle jiného označení, pod hlavou nalezneme „ramena a křídla“ v podobě mlhoviny LBN 775.  Temná „lysinka“  za  okem představuje temnou prachovou mlhovinu Barnard 207 z jeho katalogu temných mlhovin. Výzkum této mlhoviny přinesl informaci, že je tvořena prachovými částicemi většími, než je v podobných mlhovinách obvyklé. V její levé části se nachází nově vznikající „protohvězda“ IRAS 04016+2610. Nad orlí hlavou, mezi dvěma tenkými „pásky“ namodralých mlhovin nalezneme vzdálenou spirální galaxii UGC 2946. Poblíž výběžku šedavé mlhoviny u spodního okraje snímku, vedle oranžové hvězdy, se nachází též vzdálená galaxie PGC 014335. A pod zobákem pak nalezneme spirální galaxii PGC 014374. No a mohli bychom pokračovat i dále. Modravá hvězda za hlavou je stálice HD 25768 s jasností 7,55 a je viditelná již v triedru.

Reflexní mlhovina LBN 777 se nachází v komplexu pracho-plynných molekulárních mlhovin v Býku, nedaleko otevřené hvězdokupy Plejády. Na obloze je dělí přibližně 4 obloukové stupně. Toto molekulární mračno je od nás vzdáleno přibližně 400 světelných let a představuje tak nám nejbližší porodnici málo hmotných hvězd. Jeho nahnědlá barva je způsobena poměrně velkými prachovými částečkami rozptýlenými v plynu, které rozptylují světlo hvězd uvnitř i mimo vlastní mlhovinu.

Pořídit snímek této mlhoviny není snadné. Není to dokonce vůbec snadné. O tom svědčí nejen více než 56 hodin snímání ve třech spektrálních filtrech, ale též desítky hodin práce u počítače až třeba po odstranění artefaktů světelného znečištění. Všechnu tuto práci podstoupil astrofotograf Martin Myslivec proto, aby nám zpřístupnil pohled do astronomického neviditelna. A my mu za to nejen jménem naším, ale i jménem České astronomické společnosti, která soutěž zaštiťuje, děkujeme.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Běleč nad Orlicí

Datum pořízení: Snímáno v nocích 15.-18.10, 30.10., 1.-2.11., 5.-7.11, 11.-12.11. a 15.-17.11.2018

Optika: Newton 300/1200mm, ASA Wynne 3" komakorektor 0.95x

Montáž: Paralaktická, vlastní výroby

Snímač: CCD kamera G3-16200

Zpracování:

Kalibrace, složení snímků a následné zpracování provedeno v PixInsight (zvlášť jasová a zvlášť barevná složka, ketré byly následně spojeny). V Adobe PS byly vyretušovány barevné radienty v různých částech mlhoviny. Jednalo se o fialový a zelený nádech, ovlivnění obrazu vzdálenými světelnými zdroji v průběhu snímání, které se vzhledem k velmi nízkému jasu mlhoviny a agresivnímu zpracování nepěkně projevily na výsledku.

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »