Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2008  >  Prosinec  >  NGC 884 a NGC 869 - Chi a H v Per

Česká astrofotografie měsíce - Prosinec 2008

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

NGC 884 a NGC 869 - Chi a H v Per

Uznání a copyright: Kateřina Onderková

Před více než dvěmi tisíci lety mudrci z východu sledujíce nebeské znamení trojité konjunkce Jupitera a Saturna přinesli čas dnes pro nás spojený s jiskřivými vánocemi. Vánoční kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce v roce 2008 přineslo kromě jiných i jiskřivou fotografii noční oblohy, kterou pořídila mladá hvězdářka Kateřina Onderková dalekohledem Hvězdárny a planetária Johanna Palisy v Ostravě.

Na snímku září jako svíčky na vánočním stromku stovky hvězd dvojité otevřené hvězdokupy "Chi a h" v Perseovi, nesoucí katalogová označení NGC 884 a NGC 869. My ji sice na obloze můžeme bez větších potíží spatřit pouhýma očima, ovšem pouze jako jemný, snad trochu v jednom směru protažený chomáček mezi obrazci Persea a Kasiopeji. Její skutečnou krásu však vychutnáme ve světelném a širokoúhlém dalekohledu. A ten nejkrásnější pohled do nitra 7000 světelných let vzdálené "dvojité kupy", jak ji 130 let před putováním mudrců z východu do Betléma nazval ve svém katalogu řecký astronom Hipparcos, nám přinese barevný snímek.

Hvězdy obou hvězdokup jsou astronomicky velmi mladé. Ta, kterou označujeme jako "h" či NGC 869, nám na obloze svítí asi 5 miliónů let, ta druhá se jménem "Chi" a katalogovým číslem NGC 884 je ještě o 2 milióny let mladší. Není tedy divu, že většina jejich hvězd září horkou bílou až namodralou barvou spektrálního typu B0. Nalezneme v ní však i několik jasných hvězd zářících chladnější barvou načervenalou. Průměr každé z hvězdokup se odhaduje na 70 světelných let a od sebe jsou vzdáleny jen několik málo stovek světelných roků. Na naší obloze zabírá každá přibližně plochu měsíčního úplňku, sám Měsíc ji však na své pouti oblohou nikdy nenavštíví. NGC 869 je trošičku jasnější a je i bohatší na hvězdy. Obsahuje jich asi 350. Slabší a chudší NGC 884 se může pochlubit třemi stovkami hvězdných drahokamů.

Vánoční doba pomalu končí a nový rok již vkročil do našich kalendářů. Někteří si dáváme různá předsevzetí, která se budeme snažit alespoň nějaký čas dodržovat. Doufejme, že si i autorka vítězného snímku prosincového kola ČAM Kateřina Onderková dala alespoň jedno maličké předsevzetí, že bude i nadále fotografovat krásy noční oblohy, aby mohla jako ten svítící vánoční stromeček svými dalšími obrázky z nebeských hlubin přinášet radost do našich astronomických srdcí. Jak je vidět z vítězného snímku, máme se na co těšit. A již předem jí za to děkujeme.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Hvězdárna a planetarium Johanna Palisy, Ostrava

Datum pořízení: 2.11.2008, 00:00 UT

Optika: Newton 200/1200 mm + CCD SBIG ST8-XME + fotometrické filtry

Zpracování: Fotografováno přes LRVB. Pomocí Irisu jsem zpracovala snímky Clear, RVB, které jsem před tím opravila o dark. Ve Photoshopu jsem udělala konečné úpravy.

Postup: Expozice: celkem - 45 min. (L 30 x 30 s, R 30 x 10 s, V 30 x 20 s, B 30 x 30 s.)

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »