Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2019  >  Červen  >  Nočné svietiace oblaky

Česká astrofotografie měsíce - Červen 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Nočné svietiace oblaky

Uznání a copyright: Jakub Zahuranec (http://)

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2019 obdržel snímek

„Nočné svietiace oblaky“, jehož autorem je Jakub Zahuranec

 

Noční svítící oblaka, nebo „nočné svietiace oblaky“, v rodné řeči autora snímku Jakuba Zahurance ze Slovenska, jsou krásným úkazem. Chtělo by se říci astronomickým, neboť právě astronomové jej nejčastěji zmiňují. Nu, asi je nejčastěji vidí, v době kdy si připravují své astronomické dalekohledy k pozorování. Jsou totiž nejlépe pozorovatelné právě na počátku noci. Jsou totiž osvětlovány Sluncem, které je už dosti hluboko pod horizontem, kdy nižší vrstvy atmosféry jsou v zemském stínu a jsou osvětleny právě pouze tyto oblaky ve výškách 80-90 kilometrů.  

Jsou známé také jako polární mezosférický oblaka (latinsky noctilucent - NLC, NSO). V oblastech mezi 50 ° a 70 ° severně či jižně od rovníku jsou viditelné při soumraku či rozbřesku a to v letních měsících.

Noční svítící oblaka jsou tvořena opravdu malými ledovými krystalky o průměru přibližně 0,2 μm, které vznikají na částečkách pocházejících zejména ze sopečného či meteoritického prachu. Jejich typický průměr je přibližně 0,05 μm. Led na těchto částečkách krystalizuje v nejchladnějších částech atmosféry, v takzvané mezopauze. Teploty zde dosahují běžně −80 až −90 °C.

Mezosferická oblaka jsou ve skutečnosti jevem meteorologickým, byť poměrně mladým a stále ještě dosti neprozkoumaným. Patrně nejstarší zmínka o pozorování NLO pochází z roku 1885 a je spojována s výbuchem sopky Krakatoa v roce 1883. Postupně byla nalezena souvislost s výbuchy sopek, ale i s meteorickou aktivitou, tedy se zvýšeným obsahem meteorického prachu v atmosféře. Existují dokonce úvahy, že výskyt NLO je závislý i na sluneční aktivitě, přičemž větší pravděpodobnost jejich výskytu, nebo pozorovatelnosti, je v období minima sluneční činnosti. Nu, vzhledem k faktu, že je Slunce v současné době v hlubokém a dlouhém minimu své činnosti …

Na našem území byly noční svítící oblaky poprvé pozorovány 10. června 1885 v Praze geofyzikem Václavem Láskou. A i když se nacházíme téměř na spodní hranici jejich pozorovatelnosti, v současné době jej jejich výskyt opravdu častý.

Jednu věc ještě snad zmiňme. Jemně protažené čárky hvězd skrývající se v jemné pavučince této vysoké oblačnosti ukazují na delší expozici. Přesto je kostelík nasvícen velmi decentně, též světla v okolí jsou směrována spíše dolů. Důkaz, že i památky a význačná místa umíme nasvítit jemně, decentně a přesto krásně.

Rádi bychom za porotu soutěže „Česká astrofotografie měsíce“, jejímž garantem je „Česká astronomická společnost“, nejen pogratulovali autorovi, ale též bychom mu měli poděkovat, že se s námi o snímek hezkého meteorologicko-astronomického úkazu podělil.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Žehra

Datum pořízení: 10.06.2019

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


8. vesmírný týden 2020

8. vesmírný týden 2020

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 17. 2. do 23. 2. 2020. Měsíc bude v novu, v první polovině týdne bude viditelný na ranní obloze spolu s planetami Mars, Jupiter a Saturn. Večer máme na obloze velmi jasnou Venuši a končí viditelnost Merkuru. Večerní obloha nabízí také dvě komety. Podařily se všechny plánované starty v čele se sondou Solar Orbiter. Odloženy byly jen Starlinky. Před 90 lety si Clyde Tombaugh poprvé všimnul Pluta.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

B150 - Mořský koník

Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2020 obdržel snímek „Mořský koník“, jehož autorem je Evžen Brunner   „Mořský koník“…. kde bychom jej asi měli hledat? Samozřejmě náš první pohled nejspíš zamíří opravdu kamsi do mořských hlubin. A při troše štěstí jej tam uvidíme. Spatřit

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M1 - Krabia hmlovina

Emisná hmlovina v súhvezdí Býk. Vzdialenosť asi 6.600 svetelných rokov. Pozostatok supernovy SN 1054.

Další informace »