Úvodní strana  >  Kalendář akcí  >  České stopy na observatoři ALMA

České stopy na observatoři ALMA

České stopy na observatoři ALMA Již více než šest let zkoumá z chilské pouště Atacama (z výšky přes 5000m nad mořem) vesmír obří observatoř ALMA. Tento v současnosti zdaleka největší projekt pozemní pozorovací astronomie byl vybudován a je provozován v široké mezinárodní spolupráci států Evropy (sdružených v organizaci ESO), Severní Ameriky, východní Asie a domácí Chile. Svými šesti desítkami velice přesných dvanáctimetrových antén ve tvaru parabolických zrcadel nám ALMA otevřela nové okno do kosmu v oblasti mikrovln o délkách 0.3 – 9mm a nabídla tak neočekávaný pohled na mnoho astrofyzikálních jevů od objektů Sluneční soustavy až po nejvzdálenější vesmír.

Místo konání akce: Matematický ústav AV ČR, Žitná 25, Nové Město, Česko
Typ akce: Přednáška
Termín konání akce: 11.11.2019 od 16:30 do 19:00

Za dobu své existence přispěla k řadě významných objevů zejména v oblasti tvorby hvězd a jejich planetárních systémů – mnoho jejich výstupů bylo i široce medializováno. ALMA hrála i naprosto klíčovou roli v globální síti interferometru EHT, který nám letos na jaře poskytl vůbec první snímek blízkého okolí černé díry v galaxii M87 a pomohla tak dosáhnout zásadního průlomu v prostorovém rozlišení našich teleskopů. Už méně se asi ví, že v projektu ALMA jsou velmi aktivně zapojeni i čeští vědci. Od roku 2009 sídlí na Astronomickém ústavu AVČR jeden ze sedmi uzlů Evropského Regionálního Centra ALMA (EU ARC; další ALMA Regional Centers jsou v Severní Americe – NA ARC a východní Asii – EA ARC), od roku 2015 je tento uzel jednou z Národních výzkumných infrastruktur (NVI). Hlavním posláním regionálních center ARC a (v Evropě) jejich uzlů je servis uživatelské komunitě – od asistence s návrhem pozorování až po zpracování získaných dat a pomoc s jejich interpretací. Celosvětová síť ARC slouží jako obslužná infrastruktura a „prodloužená ruka“ observatoře jednak kvůli zjevnému nepoměru mezi velikostí uživatelské komunity a personálními kapacitami observatoře ale také kvůli technologické složitosti Almy – zajímavý a excelentní výzkum může s pomocí ARC navrhnout a realizovat i astrofyzik neznalý technických detailů procesu získávání vědecky využitelných dat. Český uzel má takto na starosti astronomickou komunitu v celé střední a východní Evropě. Zcela výjimečné postavení má ovšem český uzel ve specifické oblasti výzkumu Slunce s pomocí ALMA. V tomto užším oboru poskytuje – díky své unikátní expertize mezi uzly EU ARC – podporu uživatelům observatoře ALMA z celé Evropy. Už fakt, že ALMA vůbec Slunce může pozorovat (od jara 2017), není samozřejmý – bylo pro to nutno vyvinout speciální pozorovací režim (Solar ALMA Observing Mode). Na vývoji se významně podíleli i čeští vědci, kteří z pověření ESO vedli evropskou účast v tomto celosvětovém úsilí. Rozvoj procedury slunečních pozorování stále pokračuje a český uzel je u toho – od roku 2018 v roli celosvětového koordinátora pro vývoj kalibračních a zobrazovacích procedur primárních vědeckých slunečních dat observatoře ALMA a leadera následného projektu z výzvy ALMA Development Study, vyhlášené organizací ESO v létě 2019, jehož cílem je významné vylepšení slunečního pozorovacího režimu směrem k většímu prostorovému ro

Přednášet bude: Mgr. Miroslav Bárta, Ph.D. Astronomický ústav AV ČR




« zpět na kalendář akcí

Štítky: Radioteleskop ALMA


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »