Úvodní strana  >  Kalendář akcí  >  Předání Nušlovy ceny prof. Druckmüllerovi

Předání Nušlovy ceny prof. Druckmüllerovi

Česká astronomická společnost udělí v pondělí 4. prosince v 18 hodin své nejvyšší ocenění Nušlovu cenu prof. Miloslavu Druckmülerovi za výsledky světového významu při matematickém zpracování obrazu zatmění Slunce. Následovat bude laureátská přednáška. Před předáním v 17 hodin bude promítnut dokumentární film HELIOS o prof. Druckmülerovi.

Místo konání akce: Hvězdárna a planetárium Brno
Typ akce: Akce ČAS
Termín konání akce: 04.12.2023 od 17:00 do 20:00

Úplné zatmění Slunce 2020 Autor: Miloslav Druckmüller
Úplné zatmění Slunce 2020
Autor: Miloslav Druckmüller
Výsledky pozorování a následné numerické zpracování snímků sluneční korony numerickou technikou vypracovanou prof. Druckmüllerem dnes uznává již celá odborná veřejnost v oblasti fyziky Slunce. Aplikace jeho numerických filtrů na série snímků s různou expoziční dobou  přinesla zásadně nové poznatky o jemné struktuře sluneční korony, o propojení jednotlivých paprsků a výtrysků a o dynamice vývoje. Na konkretních datech přesvědčil odbornou veřejnost, že vedle radiálních struktur ve sluneční koroně existují i slabé struktury s tvarem oblouků orientovaných tangenciálně, což studium slunečního magnetického pole sice předvídalo, ale dosud aplikované radiální filtry tyto oblouky numericky potlačovaly. Výsledky publikované prof. Druckmüllerem v odborných časopisech si ve světě získaly vážnost a dělají dobré jméno jak české vědě tak i České astronomické společnosti.     

V pondělí 4. prosince 2023 ještě před slavnostním předáním Nušlovy ceny, proběhne na tom samém místě, tedy na Hvězdárně a planetáriu Brno od 17 hodin promítání filmu Helios, který je dokumentem zachycujícím práci profesora Miloše Druckmüllera.

Neuvěřitelný příběh původně amatérského fotografa slunečního zatmění Miloslava Druckmüllera, který svou vytrvalostí a invencí způsobil světový průlom ve výzkumu Slunce... Pro vědce Slunce není jen zářící koule na obloze, která nám dává světlo a teplo, je to vesmírné těleso, jehož bouřlivé procesy mohou zničit naši civilizaci. Zkoumání mechanismů magnetického pole Slunce je možné jen v momentu úplného zatmění. Je tu ale háček. Zatmění trvá jen pár minut, během kterých je nutno co nejlépe všechno zaznamenat a potom výsledky matematicky zpracovat. Ačkoli by chování Slunce mohlo zničit energetickou síť, na níž závisíme, jeho výzkum se díky tomuto problému dlouho nehýbal z místa. Pak ale přišel brněnský profesor matematiky Miloslav Druckmüller s neobyčejným nápadem, který všechno změnil. Co bylo zpočátku jen osobním koníčkem provozovaným o dovolených, změnilo se ve spolupráci s vědci celého světa i NASA – a také ve slavné vizuálně fascinující záběry. Dokumentární film Helios zachycující neuvěřitelný příběh českého vědce je zároveň portrétem, populárně vědeckým filmem i road movie po americkém Západě, kde se v roce 2017 sledování „Velkého amerického zatmění“ stalo společenským fenoménem.




« zpět na kalendář akcí

Štítky: Nušlova cena, Miloslav Druckmüller


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »