Úvodní strana  >  Rady  >  Astrofotografie  >  Jak fotografovat jasnou kometu?

Jak fotografovat jasnou kometu?

Kometa Lovejoy Autor: Libor Richter
Kometa Lovejoy
Autor: Libor Richter
Opravdu jasné komety jsou poměrně vzácné a nejen z toho důvodu zpravidla bývají velkým lákadlem pro kohokoliv vybaveného nějakým vhodnějším fotoaparátem. Vyfotografovat si majestátnou vlasatici na tmavém nebi dnes není až tak velký problém, ovšem takových komet opravdu moc není. V průběhu skoro každého roku se ale naskýtá možnost pozorovat a fotografovat komety, které očima příliš dobře vidět nejsou, ale na vhodně pořízené či následně zpracované fotografii nádherně vyniknou. Tedy komety s jasností mezi 3. a 6. magnitudou. Jak tedy fotografovat nepříliš jasné, ale fotograficky stále výrazné komety? Jakou techniku je nejvhodnější použít? A na co se připravit, kdyby kometa záhy výrazně zjasnila?

Vybavení

Ačkoli výhodu mají majitelé digitálních zrcadlovek, vývoj pokročil a tak se dá očekávat, že slušný snímek komety může nyní pořídit i majitel lepšího kompaktu, bezzrcadlovky a dokonce nejlépe na tom možná bude majitel CCD kamery.

Běžné kompakty s pořizovací cenou řekněme 2 tisíce Kč nemusí splňovat základní podmínky a těmi jsou možnost manuálních nastavení expozice. Pokud však na našem kompaktu manuální režim máme, pak je dobré zjistit maximální možnou délku expozice a ISO. Kompakty obecně hodně šumí, takže ISO bychom měli volit spíše o dva až tři stupně níže než maximum (např. při max. ISO 1600 vyjde jako rozumné maximum ISO 400). Maximální expozice by měla být lepší, než často se vyskytující pouhé 4 sekundy. 15 sekund už je lepší a někde se setkáme i s expozicemi do 60 sekund.

Digitální zrcadlovka má nespornou výhodu v tom, že je dostatečně kvalitním záznamovým zařízením, které je zároveň snadno přenosné, takže se určitě vyplatí použít právě ji. Uvidíme, zda budou ve výhodě majitelé DSLR upravených pro astrofotografii, které jsou celkově citlivější na světlo a to hlavně směrem k červené oblasti spektra.

Pokud se za kvalitní objektiv připojí CCD kamera, je ve výhodě, díky chlazení a tím i lepšímu poměru signál-šum. Navíc bývají kamery citlivější i v blízké infračervené oblasti, takže pokud to optika propustí, dá se lépe snímat prachový ohon komety proti modré obloze. Pořizovací cena je zpravidla nejvyšší a je třeba mít s sebou notebook a zdroj energie.

Způsob snímání

Stativ a krátké expozice

Ať už budeme vlastnit jakýkoli fotoaparát, zřejmě nastavíme na svém objektivu dostatečně nízkou clonu, ale takovou, při které již obraz není k rohům deformovaný, nebo hvězdy příliš "barevné". Zpravidla se volí clona o stupeň vyšší než minimum (např. při f3,2 se nastaví f4, ovšem toto je velice závislé na objektivech a majitel by měl dávno vědět, jak na tom ten jeho je).

Jaké bude asi zvolené ohnisko? Pokud vlastníme kvalitní teleobjektiv, bude zřejmě vhodné zkusit využít ohniska od 135 do 400 mm. Při všech těchto rozsazích nejspíš neuděláme chybu a odměnou by měla být pěkná kometa s ohonem, nebo vějířem ohonů. Pozor, uváděná ohniska platí pro běžné kinofilmové políčko "fullframe" zrcadlovek. To neznamená, že bychom si ho my jako majitelé DSLR s crop faktorem (menším čipem) měli přepočítat, to ne, kometa bude na čipu pořád stejně velká se stejným objektivem. Upozornění míří na čtenáře vlastnící kompakty, kde např. 6 mm může odpovídat šíři záběru objektivu 28 mm na kinofilmu.

Pokud zvolíme širší ohnisko, rozhodně neuděláme chybu. Nejemotivnější záběry přišly z jižní polokoule např. ohnisky 70, 55 i méně. Zde pak vidíme kometku nad krajinou, což je určitě také krásný záběr.

Expoziční časy budou ze stativu velmi krátké. Důvod bude hlavně jas pozadí, kdy soumrakové nebe pravděpodobně nedovolí použít expozice delší než 15 sekund. Taková expozice však dává prakticky bodové hvězdy ještě při ohnisku 50 mm ze stativu, takže to je opravdu jednoduchá technika snímání. Často budou zřejmě stačit i kratší expozice. Majitel teleobjektivu jistě zváží namontování na poháněnou montáž, protože zde by časy nad 4 sekundy dopadly s kometou protaženou jako čárečka pohybem po nebeské sféře.

Montáž a delší expozice

Kometa je na snímku lépe vykreslena, ohon bývá strukturovanější a delší. Čím výše je kometa nad obzorem, tím delší expozice půjde volit, ale pokud nezačne vadit Měsíc. Optimální čas k použití této techniky je samozřejmě kdykoli, ale je třeba uvážit rychlost pohybu komety mezi hvězdami či (bohužel) i míru světelného znečištění. Zpravidla lze touto metodou lépe zachytit ohony, pokud jimi kometa disponuje. Ohon přímý modré barvy, tvořený ionty z uvolněného ledu, dále ohon bílý zakřivený, z prachových částic a snad i ohon nejvíce zakřivený a zřejmě i nejkratší, tvořený nejtěžšími částicemi.

Příklady z minulosti

Pokud vám text přijde nesrozumitelný, podívejme se nyní na nějaké snímky a použitou techniku.

Kometa C/2006 P1 McNaught za soumraku. Autor: Stanislav Daniš
Kometa C/2006 P1 McNaught za soumraku.
Autor: Stanislav Daniš

Tento snímek od Standy Daniše ukazuje kometu C/2006 P1 (McNaught) 10. 1. 2007 v 17:01 SEČ. Kometa byla 2,75° nad obzorem. Kometa byla opravdu jasná, měla v době focení -2,5 mag. Nicméně i slabší komety (okolo 3. magnitudy) se dají zachytit ze stativu. Všiměte si, že na obloze nejsou žádné hvězdy. Expoziční údaje: Olympus C750-UZ, f3,2/250 mm (přepočet na kinofilm), ISO 200, čas 1/10 s.

 

Kometa Ikeya-Zhang u galaxie v Andromedě Autor: Martin Gembec
Kometa Ikeya-Zhang u galaxie v Andromedě
Autor: Martin Gembec

Tento snímek ukazuje kometu 153P Ikeya-Zhang asi 10° nad obzorem na začátku astronomické noci. Slunce bylo asi 18° pod obzorem. Snímek komety 153P/Ikeya–Zhang autor pořídil z Jizerských hor 4. dubna 2002. Délka prachového ohonu byla v triedru 10x50 asi 2,5°, iontový byl vidět v délce asi 4°. Fotograficky má iontový ohon asi 12°. Expoziční údaje: Konica, f2,8/52 mm, ISO 200, čas 20 s.


O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Focení komety, Kometa , Astrofotografie 


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »