V letech 2018 a 2019 se průběžné odehrávala neúplná tetráda měsíčních zatmění (tři ze čtyř byla úplná). S velkým štěstím se mi je podařilo všechna odpozorovat, a tak vznikla nezvyklá sbírka, pořízena stejným vybavením, stejným nastavením, stejným zpracováním. Ale každé z nich je zároveň spojeno se samostatným příběhem, dobrodružstvím a návštěvou jiného místa na Zemi. A každé z nich je také unikátní samo o sobě.
Filosof Erich Fromm ve 20. století řekl, že lidé v současné společnosti se dají rozdělit do dvou skupin: Ti, co chtějí v životě mít, a pak ti, co chtějí být. První skupina jsou typičtí „shrabovači“ – potěchou a naplněním je jim co největší materiální bohatství, stamilióny na účtu, velké domy, luxusní auta, dokonce možnost ovládat druhé a v krajním případě je obírat o jejich majetek. Prostě v dnešním komercializovaném světě potřebují, aby jim co nejvíc patřilo. A pak jsou tu ti, co chtějí být. Ti usilují o prožitek, finanční prostředky jim slouží maximálně k naplnění zážitkových tužeb, život berou jako vzácnost s nespočtem možností silných momentů a epizodek, které jim zásobí jejich duševní bohatství. Zpravidla filantropové, jimž radost přináší výměna, spojení, sdílení i zážitek z radosti druhých. Těžko říct, kam patřím, to posoudí druzí, ale příběh posledních dvou dekád, který vyústil v dokonalou zážitkovou satisfakci, mi znovu připomněl moudrého Fromma.
Letošní červencové úplné zatmění Měsíce nebylo vzácné jen pro své trvání, nejdelší v celém století, ale rovněž pro pozici Měsíce v úplňku na své protáhlé dráze vůči Zemi. V době maximálního zatmění ve 22 hodin a 22 minut letního středoevropského času uplynulo jen 14 hodin a 37 minut od průchodu Měsíce odzemím, tedy nejvzdálenějším bodem od Země, a Měsíc tak nabídl lidově zvaný „mikroúplněk“. To by samo o sobě nebylo nijak pozoruhodné, neboť rozdílů úhlové velikosti jednotlivých úplňků si i zkušený pozorovatel těžko všimne. Zajímavostí ovšem je, že o méně jak půl roku dříve, 31. ledna, se odehrálo jiné úplné zatmění Měsíce, které naopak proběhlo po průchodu Měsíce přízemím. Oba letošní zatmělé úplňky tedy měly téměř maximální rozdíl v úhlové velikosti! Znovu se taková dvojice „přízemního“ a „odzemního“ zatmění odehraje až v roce 2033!
Setmělý Měsíc 27. 7. je příležitostí pro amatérské fotografy!
V pátek 27. července 2018 v pozdních večerních a nočních hodinách se Měsíc v úplňku ponoří na 1 hodinu a 43 minut do zemského stínu a získá zvláštní cihlově oranžové až rudé zabarvení. Za příznivého počasí tak lidé z Oceánie, Asie, Afriky a Evropy spatří vůbec nejdelší úplné zatmění Měsíce v tomto století, delší nastane až 9. června 2123. Vzácný úkaz doplní ještě druhý unikátní jev – planeta Mars se v den zatmění ocitne v nejvýraznější opozici se Sluncem za posledních 15 let. Úplné zatmění se v Česku odehraje nízko nad jihovýchodním obzorem mezi 21:30 až 23:13 středoevropského letního času. K příležitosti úkazu vychází kniha Tajemná zatmění s předmluvou Jiřího Grygara.
V letošním roce si můžeme mnout ruce zejména kvůli létu, kdy se sejde hned několik pozoruhodných a v některých případech nesmírně vzácných nebeských úkazů. Jedním z nich bude úplné zatmění Měsíce z 27. na 28. července, které bude bezpodmínečně nejdelší v tomto století. Úkaz je pro Čechy ještě o to zajímavější, že je součástí vzácné série 4 měsíčních zatmění, z nichž pouze jedno není z našeho území vidět (nastalo 31. ledna). Znovu se podobná situace, šťastná pro našince, odehraje až v letech 2028–2029!
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 2. do 1. 3. 2026. Měsíc bude v první čtvrti, přiblíží se Uranu, Plejádám i Jupiteru. Ještě za světla po západu Slunce začíná být vidět Venuše. Za soumraku je dobře vidět Merkur a nízko je po setmění už i Saturn a Neptun. Za tmy je večer vysoko Uran a Jupiter. Aktivita Slunce velmi nízká. Test plnění rakety SLS kapalným kyslíkem a vodíkem byl úspěšný, mise Artemis II má zatím zelenou. NASA tvrdě zkritizovala Boeing za problémy mise Starlineru k ISS. Před 60 lety zasáhlo nefunkční pouzdro Veněry 3 planetu Venuši.
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2026 obdržel snímek Adama Denka s názvem „Neobvykle jasná polární záře nad Českou republikou“ Co nám to naše Slunce tropí? Téměř dva roky po slunečním maximu a my tu máme „jednu polární záři za druhou“, byť je to řečeno trochu nadneseně. Ovšem ve chvíli,
mobilovka byla o pár minut dříve možná barevnější ale dám tuto ze stativu 26.02. 2026 18:53 dosahovalo přibližně k Betelgeuse
