Jak se měnila teplota zemského povrchu? Vědci zpracovali záznamy teplot z více než 1000 meteorologických stanic kolem celé zeměkoule až od roku 1880, zkombinovali je s moderními údaji z družic a tak pomohli odpovědět na tuto otázku. Video nahoře dramatickým způsobem předvádí výsledky za...
Tato panoramatická noční scéna z 8. června míří nad moskevský obzor z vrcholu hlavní budovy Lomonosovy Moskevské státní univerzity. Na ztemnělé obloze jsou vidět perleťová mračna. Ledová oblaka na samé hranici vesmíru asi 80 km vysoko nad Zemí stále odrážejí sluneční světlo i když z...
Perleťová nebo noční svítící oblaka se nacházejí skoro na hranici vesmíru. Ledová mračna mohou i z výše asi 80 kilometrů na povrchem Země stále odrážet sluneční světlo a to dokonce i když je Slunce samotné při pohledu ze země pod obzorem. Tato mračna průsvitného vzhledu se obvykle vyskytují...
Noční svítící mraky se nacházejí na samé hranici vesmíru. Z výšky asi 80 kilometrů nad zemským povrchem mohou ledová oblaka stále ještě odrážet sluneční světlo, dokonce i když je Slunce samotné při pohledu ze země pod obzorem. Obvykle se vyskytují ve vysokých šířkách v letních měsících, jsou...
Jižní pól na Marsu je jasná oblast blízko středu jemně stínovaného barevného obrazu nahoře. Snímek pořízený v září sondou Mars Global Surveyor (MGS) ukazuje oblast obklopující 400 kilometrů širokou marsovskou polární čepičku uprostřed jara na jižní polokouli. V tomto ročním období se ledová...
Jak se měnila teplota zemského povrchu? Vědci zpracovali záznamy teplot z více než 1000 meteorologických stanic kolem celé zeměkoule až od roku 1880, zkombinovali je s moderními údaji z družic a tak pomohli odpovědět na tuto otázku. Video nahoře dramatickým způsobem předvádí výsledky za...
Tato panoramatická noční scéna z 8. června míří nad moskevský obzor z vrcholu hlavní budovy Lomonosovy Moskevské státní univerzity. Na ztemnělé obloze jsou vidět perleťová mračna. Ledová oblaka na samé hranici vesmíru asi 80 km vysoko nad Zemí stále odrážejí sluneční světlo i když z...
Perleťová nebo noční svítící oblaka se nacházejí skoro na hranici vesmíru. Ledová mračna mohou i z výše asi 80 kilometrů na povrchem Země stále odrážet sluneční světlo a to dokonce i když je Slunce samotné při pohledu ze země pod obzorem. Tato mračna průsvitného vzhledu se obvykle vyskytují...
Noční svítící mraky se nacházejí na samé hranici vesmíru. Z výšky asi 80 kilometrů nad zemským povrchem mohou ledová oblaka stále ještě odrážet sluneční světlo, dokonce i když je Slunce samotné při pohledu ze země pod obzorem. Obvykle se vyskytují ve vysokých šířkách v letních měsících, jsou...
Jižní pól na Marsu je jasná oblast blízko středu jemně stínovaného barevného obrazu nahoře. Snímek pořízený v září sondou Mars Global Surveyor (MGS) ukazuje oblast obklopující 400 kilometrů širokou marsovskou polární čepičku uprostřed jara na jižní polokouli. V tomto ročním období se ledová...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
