Mlhovina Severní Amerika na obloze umí to, co kontinent Severní Amerika na Zemi neumí, tvořit hvězdy. Přesněji řečeno, v analogii s pozemským kontinentem se jasná část jeví, jako Středí Amerika a Mexiko a je to ve skutečnosti ložiskem horkého plynu, prachu a nově vzniklých hvězd známé jako Stěna v...
Hvězdy někdy vznikají ve stěnách, v jasných stěnách mezihvězdného plynu. Na tomto velice živém pohledu hvězdy vznikají v emisním hřebenu ve tvaru písmene W, který je znám jako Stěna v Labuti. Kosmický hřeben měří asi 20 světelných let a je součástí větší emisní mlhoviny se zřetelnými obrysy,...
Mlhovina Severní Amerika dokáže na obloze to, co kontinent Severní Amerika na Zemi nedokáže, tvořit hvězdy. Přesněji, v analogii s pozemským kontinentem, ta jasná část, která vypadá jako Střední Amerika a Mexiko, která je ve skutečnosti horkým ložem plynu, prachu a nově vzniklých hvězd a je...
Mlhovina Severní Amerika může dělat na obloze to, co většina Severoameričanů na Zemi nemůže, totiž tvořit hvězdy. Zvlášt ta jasná část, která v analogii s pozemským kontinentem vypadá jako Střední Amerika a Mexiko je ve skutečnosti lože horkého plynu, prachu a nově vzniklých hvězd známé...
Mlhovina Severní Amerika může na obloze dělat to, co severoameričané na Zemi nemohou - tvořit hvězdy. Konkrétně v analogii k pozemskému kontinentu, jasná část, která vypadá jako Střední Amerika a Mexiko je ve skutečnosti horkou oblastí výskytu plynu, prachu a nově vytvořených hvězd známých jako...
Mlhovina Severní Amerika na obloze umí to, co kontinent Severní Amerika na Zemi neumí, tvořit hvězdy. Přesněji řečeno, v analogii s pozemským kontinentem se jasná část jeví, jako Středí Amerika a Mexiko a je to ve skutečnosti ložiskem horkého plynu, prachu a nově vzniklých hvězd známé jako Stěna v...
Hvězdy někdy vznikají ve stěnách, v jasných stěnách mezihvězdného plynu. Na tomto velice živém pohledu hvězdy vznikají v emisním hřebenu ve tvaru písmene W, který je znám jako Stěna v Labuti. Kosmický hřeben měří asi 20 světelných let a je součástí větší emisní mlhoviny se zřetelnými obrysy,...
Mlhovina Severní Amerika dokáže na obloze to, co kontinent Severní Amerika na Zemi nedokáže, tvořit hvězdy. Přesněji, v analogii s pozemským kontinentem, ta jasná část, která vypadá jako Střední Amerika a Mexiko, která je ve skutečnosti horkým ložem plynu, prachu a nově vzniklých hvězd a je...
Mlhovina Severní Amerika může dělat na obloze to, co většina Severoameričanů na Zemi nemůže, totiž tvořit hvězdy. Zvlášt ta jasná část, která v analogii s pozemským kontinentem vypadá jako Střední Amerika a Mexiko je ve skutečnosti lože horkého plynu, prachu a nově vzniklých hvězd známé...
Mlhovina Severní Amerika může na obloze dělat to, co severoameričané na Zemi nemohou - tvořit hvězdy. Konkrétně v analogii k pozemskému kontinentu, jasná část, která vypadá jako Střední Amerika a Mexiko je ve skutečnosti horkou oblastí výskytu plynu, prachu a nově vytvořených hvězd známých jako...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
