Úvodní  >  Štítky  >  Štítek first stars

Štítek: first stars

APOD Simulace: Vznik prvních hvězd

Jak vznikaly první hvězdy? S odpovědí pomohla počítačová simulace vzniku hvězd ve velmi raném vesmíru SPHINX, jejíž některé výsledky jsou vidět na videu. Čas od velkého třesku je vidět vlevo nahoře je v miliónech let. Dokonce i 100 milionů let po velkém třesku byla hmota ve vesmíru...

APOD Světlo z prvních hvězd ve vesmíru

Jaké byly první hvězdy? Nikdo zatím neví. Naše Slunce není hvězda první generace. Není ani hvězdou druhé generace. Zdá se, že první hvězdy ve vesmíru se přišly a odešly asi před 13 miliardami let. Nyní bylo možná poprvé detekováno světlo z prvních hvězd. Hloubková pozorování Spitzerovým...

APOD Zaostřeno na první hvězdy

Z čeho byly první první hvězdy? Zdá se, že žádné známé hvězdy se neskládají z opravdu prvotního plynu. Všechny hvězdy okolo nás mají příliš mnoho těžkých prvků. Naše vlastní Slunce se považuje za hvězdu třetí generace. Hodně hvězd druhé generace lze spatřit v kulových hvězdokupách. ...

APOD Simulace: Vznik prvních hvězd

Jak vznikaly první hvězdy? S odpovědí pomohla počítačová simulace vzniku hvězd ve velmi raném vesmíru SPHINX, jejíž některé výsledky jsou vidět na videu. Čas od velkého třesku je vidět vlevo nahoře je v miliónech let. Dokonce i 100 milionů let po velkém třesku byla hmota ve vesmíru...

APOD Světlo z prvních hvězd ve vesmíru

Jaké byly první hvězdy? Nikdo zatím neví. Naše Slunce není hvězda první generace. Není ani hvězdou druhé generace. Zdá se, že první hvězdy ve vesmíru se přišly a odešly asi před 13 miliardami let. Nyní bylo možná poprvé detekováno světlo z prvních hvězd. Hloubková pozorování Spitzerovým...

APOD Zaostřeno na první hvězdy

Z čeho byly první první hvězdy? Zdá se, že žádné známé hvězdy se neskládají z opravdu prvotního plynu. Všechny hvězdy okolo nás mají příliš mnoho těžkých prvků. Naše vlastní Slunce se považuje za hvězdu třetí generace. Hodně hvězd druhé generace lze spatřit v kulových hvězdokupách. ...



39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »