Obří eliptická galaxie M60 a spirální galaxie NGC 4647 vypadají na tomto ostrém kosmickém portrétu z Hubblova kosmického dalekohledu jako dosti podivný pár. Nachází se v oblasti vesmíru, kde galaxie mají tendenci se shlukovat, na východní straně blízké Kupy galaxií v Panně. Jednodušší...
Na tomto ostrém kosmickém pohledu do vodního souhvězdí Velryby (Cetus) je vpravo nahoře velká spirální galaxie NGC 1055 spolu s další spirální galaxií Messier 77. Úzká, zaprášená galaxie NGC 1055, která je vidět z boku, kontrastuje s pohledem na M77 zepředu, s jasným jádrem a spirálními...
Obří eliptická galaxie M60 a spirální galaxie NGC 4647 vypadají na tomto ostrém kosmickém portrétu z Hubblova kosmického dalekohledu jako dost podivný pár. Nachází se na východní straně blízké Kupy galaxií v Panně, tedy v oblasti vesmíru, kde se galaxie shlukují. Jednodušší vejčitý tvar M60...
NGC 3314 jsou ve skutečnosti dvě velké spirální galaxie, které jsou náhodou skoro přesně za sebou. Spirální galaxie v popředí je vidět téměř ze předu, její tvar větrníku je definován mladými jasnými hvězdokupami. Tmavé, zkroucené pásy mezihvězdného prachu ale proti záři galaxie pozadí...
Na tomto nádherném kosmickém pohledu ze souhvězdí Velryby (Cetus) je velká spirální galaxie NGC 1055 (vlevo nahoře) spolu s galaxií M77. Pohled zboku na štíhlou a prašnou NGC 1055 krásně kontrastuje s čelním pohledem na jasné jádro a spirální ramena M77. Obě galaxie měří přes 100 000...
NGC 3314 se skládá ze dvou velkých spirálních galaxií, které se pouhou náhodou nacházejí přesně za sebou. Spirála v popředí je vidět skoro úplně zepředu a její tvar větrníku definují mladé jasné hvězdokupy. Ale proti svitu galaxie v pozadí jsou též vidět tmavé vířící pásy mezihvězdného...
Může být toto spirální galaxie? Ve skutečnosti se NGC 3314 skládá ze dvou velkých spirálních galaxií jež jsou náhodou právě za sebou. Spirála v popředí je vidět skoro zcela zepředu, její větrníkový tvar definovaný mladými jasnými hvězdokupami. Proti záři galaxie v pozadí jsou také vidět tmavé...
Obří eliptická galaxie M60 a spirální galaxie NGC 4647 vypadají na tomto ostrém kosmickém portrétu z Hubblova kosmického dalekohledu jako dosti podivný pár. Nachází se v oblasti vesmíru, kde galaxie mají tendenci se shlukovat, na východní straně blízké Kupy galaxií v Panně. Jednodušší...
Na tomto ostrém kosmickém pohledu do vodního souhvězdí Velryby (Cetus) je vpravo nahoře velká spirální galaxie NGC 1055 spolu s další spirální galaxií Messier 77. Úzká, zaprášená galaxie NGC 1055, která je vidět z boku, kontrastuje s pohledem na M77 zepředu, s jasným jádrem a spirálními...
Obří eliptická galaxie M60 a spirální galaxie NGC 4647 vypadají na tomto ostrém kosmickém portrétu z Hubblova kosmického dalekohledu jako dost podivný pár. Nachází se na východní straně blízké Kupy galaxií v Panně, tedy v oblasti vesmíru, kde se galaxie shlukují. Jednodušší vejčitý tvar M60...
NGC 3314 jsou ve skutečnosti dvě velké spirální galaxie, které jsou náhodou skoro přesně za sebou. Spirální galaxie v popředí je vidět téměř ze předu, její tvar větrníku je definován mladými jasnými hvězdokupami. Tmavé, zkroucené pásy mezihvězdného prachu ale proti záři galaxie pozadí...
Na tomto nádherném kosmickém pohledu ze souhvězdí Velryby (Cetus) je velká spirální galaxie NGC 1055 (vlevo nahoře) spolu s galaxií M77. Pohled zboku na štíhlou a prašnou NGC 1055 krásně kontrastuje s čelním pohledem na jasné jádro a spirální ramena M77. Obě galaxie měří přes 100 000...
NGC 3314 se skládá ze dvou velkých spirálních galaxií, které se pouhou náhodou nacházejí přesně za sebou. Spirála v popředí je vidět skoro úplně zepředu a její tvar větrníku definují mladé jasné hvězdokupy. Ale proti svitu galaxie v pozadí jsou též vidět tmavé vířící pásy mezihvězdného...
Může být toto spirální galaxie? Ve skutečnosti se NGC 3314 skládá ze dvou velkých spirálních galaxií jež jsou náhodou právě za sebou. Spirála v popředí je vidět skoro zcela zepředu, její větrníkový tvar definovaný mladými jasnými hvězdokupami. Proti záři galaxie v pozadí jsou také vidět tmavé...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
Snímek zachycuje hvězdu Alcyone (\eta Tauri), nejjasnějšího člena slavné otevřené hvězdokupy Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Alcyone je horký modrobílý obr, který září přibližně 2 400krát svítivěji než naše Slunce a nachází se ve vzdálenosti zhruba 440 světelných let. Hvězda je obklopena jemným mezihvězdným prachem, který odráží její intenzivní modré světlo a vytváří tak charakteristickou reflexní mlhovinu typickou pro celou tuto hvězdokupu.
