Úvodní  >  Štítky  >  Štítek geostationary

Štítek: geostationary

APOD GOES 16: Měsíc nad planetou Zemí

19. listopadu byla ze základny amerického letectva na mysu Canaveral vypuštěna družice nyní známá pod označením GOES-16, která pozoruje planetu Zemi z geostacionární dráhy 36 000 kilometrů nad rovníkem. Tento kontrastní pohled na Zemi a ubývající Měsíc zachytil 15. ledna její pokročilý...

APOD Geostacionární družice za Alpami

Proč se ty hvězdy nehýbou? Jak se Země otáčí, tak hvězdy na obloze typicky vycházejí a zapadají. Ty, které jsou dál od severního nebo jižního pólu opisují kolem pólu kružnice. Pokud se pečlivě podíváte na zrychlené video nahoře, tak ovšem zjistíte, že některé světelné body...

APOD Geostaticionární dálnice

Vypusťte družici na kruhovou dráhu asi 42 000 kilometrů od středu Země (asi 36 000 kilometrů nad povrchem) a ta bude obíhat jednou za 24 hodin. Jelikož tato dráha odpovídá rotační době Země, tak je známa jako geosynchronní oběžná dráha. Pokud je tato dráha také v rovině rovníku, tak družice...

APOD GOES 16: Měsíc nad planetou Zemí

19. listopadu byla ze základny amerického letectva na mysu Canaveral vypuštěna družice nyní známá pod označením GOES-16, která pozoruje planetu Zemi z geostacionární dráhy 36 000 kilometrů nad rovníkem. Tento kontrastní pohled na Zemi a ubývající Měsíc zachytil 15. ledna její pokročilý...

APOD Geostacionární družice za Alpami

Proč se ty hvězdy nehýbou? Jak se Země otáčí, tak hvězdy na obloze typicky vycházejí a zapadají. Ty, které jsou dál od severního nebo jižního pólu opisují kolem pólu kružnice. Pokud se pečlivě podíváte na zrychlené video nahoře, tak ovšem zjistíte, že některé světelné body...

APOD Geostaticionární dálnice

Vypusťte družici na kruhovou dráhu asi 42 000 kilometrů od středu Země (asi 36 000 kilometrů nad povrchem) a ta bude obíhat jednou za 24 hodin. Jelikož tato dráha odpovídá rotační době Země, tak je známa jako geosynchronní oběžná dráha. Pokud je tato dráha také v rovině rovníku, tak družice...



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »