Dvojice kosmických sond vypuštěných na takzvanou velkou cestu k vnějším planetám v roce 1977 také příhodně směřuje ve směru slunečního pohybu vůči okolním hvězdám. O 35 let později se zdá, že se Voyager 1 blíží k hranici sluneční heliosféry a mezihvězdného prostoru. Heliosféra...
Voyager 1 byl vypuštěn v roce 1977 a nyní je asi 12 světelných hodin, neboli 90 astronomických jednotek (AJ) od Slunce, což činí tuto kosmickou sondou nejvzdálenějším vyslancem lidstva ve vesmíru. Voyager 1 je nyní daleko za drahami vnějších planet a předpokládá se, že právě vstupuje do...
Kde končí vliv Slunce? Nikdo si není jistý. Za drahami Neptuna a Pluta se rozpíná oblast, která se nazývaná heliosféra, kde pokračuje dominance slunečního magnetického pole a částic ze slunečního větru. Povrch, kde rychlost slunečního větru klesá pod rychlost zvuku se...
Dvojice kosmických sond vypuštěných na takzvanou velkou cestu k vnějším planetám v roce 1977 také příhodně směřuje ve směru slunečního pohybu vůči okolním hvězdám. O 35 let později se zdá, že se Voyager 1 blíží k hranici sluneční heliosféry a mezihvězdného prostoru. Heliosféra...
Voyager 1 byl vypuštěn v roce 1977 a nyní je asi 12 světelných hodin, neboli 90 astronomických jednotek (AJ) od Slunce, což činí tuto kosmickou sondou nejvzdálenějším vyslancem lidstva ve vesmíru. Voyager 1 je nyní daleko za drahami vnějších planet a předpokládá se, že právě vstupuje do...
Kde končí vliv Slunce? Nikdo si není jistý. Za drahami Neptuna a Pluta se rozpíná oblast, která se nazývaná heliosféra, kde pokračuje dominance slunečního magnetického pole a částic ze slunečního větru. Povrch, kde rychlost slunečního větru klesá pod rychlost zvuku se...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
